Z pohádkové postýlky

Kdo by chtěl být bez pohádky?

Jiří Žáček otevřel dětem, tátům i mámám pohádkový svět, ve kterém je všechno jako ve světě skutečném, ale ještě je v něm navíc něco kouzelného, co namaloval na svých obrázcích i Adolf Born. Kde se tu vzaly pohádky a jakou mají moc? Připluly z dávna řekou řeči, vypravěč je složil z vět a začal vyprávět. A kdo má uši, ten ho slyší, a kdo má duši, je mu bližší...

Děti si poprvé přečtou pohádky, o nichž už možná slyšely, nebo jsou pro ně úplně neznámé. O koťátku, které zapomnělo mňoukat, Jak liška napálila medvídky, O kozlíku Nebojsovi, O třech malých prasátkách, O hloupatém vlkovi, Dva mrazíci, Popelka, Pyšná princezna, Jak svět odplácí a mnoho dalších. Ať už jsou pohádky pravda nebo báje, ať jsou veselé nebo strašidelné, všechny jsou doma v dětských postýlkách.