Život v Zambii s dítětem: Afrika je místo pro žití jako každé jiné

Napadlo vás vyrazit na dovolenou s dětmi do Afriky? A teď nemáme na mysli resort na Djerbě, v Egyptě ani jiné „profláknuté“ letovisko. Co takto vyrazit do Zambie? Anebo rovnou tam s dítětem žít? Ať už vás to láká, anebo jen rádi čtete, jak to funguje jinak ve světě, pak se ponořte do tohoto článku o životě v Zambii s dítětem. Připravila ho pro vás maminka a životní koučka Zuzka Mukumayi.

Zuzčina cesta do Zambie

Zambie se poprvé stala mým domovem před devíti lety, kdy jsem se sem přestěhovala z Ugandy. Rok a půl jsem strávila uprostřed uprchlického tábora v severozápadní části země. Do Zambie jsem se zamilovala téměř okamžitě, bylo tak jednoduché dát se do řeči s téměř kýmkoliv a najít si přátele. K tomu přidejte nádhernou přírodu, skvělou zambijskou hudbu a výborné národní jídlo nshima (kaše z bílé kukuřičné mouky, která se jí s rukama s různými omáčkami a zeleninou), a snadno pochopíte, proč jsem se do Zambie nadále vracela, i když jsem se po skončení pracovní smlouvy přestěhovala do Tanzanie.

Pět let od mého prvního příjezdu do Zambie, s půl roční pracovní přestávkou v Mongolsku a téměř dvou roční zkušeností na západě země, jsem se natrvalo usadila v druhém největším zambijském městě Kitwe, v industriálním kraji Copperbelt u hranic s Kongem, známém zejména těžbou mědi. V Kitwe nyní žiji už téměř čtyři roky, s manželem a tříletým synem.

Po narození syna jsme potřebovali více stability, mé předchozí zaměstnání v oblasti humanitární práce a rozvoje tak už nepřipadalo v úvahu. Stalo se mi tedy to, že jsem začala přemýšlet co dál, cítila jsem, že potřebuji změnu. A tak jsem nastoupila svou vlastní cestu života na volné noze. Nyní pracuji jako životní koučka pro ženy, které mají muže z ciziny. A protože mě vždy bavilo psaní, tak také píši články a rozhovory pro několik českých médií či časopisů, většinou s tematikou Afriky či života v cizině.

Afrika je kontinent nejvíce opředený stereotypy a strachy. I proto jsem ze začátku mé kariérní změny založila blog, jehož cílem bylo ukazovat normální Afriku. Chudí lidé, nevyvinutá infrastruktura, nemoci, války či ekonomické problémy jsou totiž jen jednou stranou africké mince. Existuje i Afrika, která zas není tak odlišná od Evropy, ovšem o té se většinou moc nepíše. Země, kde nebyla nikdy válka, kvalitní školy i nemocnice, kavárny s výbornými dortíky, mrakodrapy, rychlý internet nebo inovativní a kreativní lidé.

Blog sice již neexistuje, ale o Zambii si z mého pera můžete přečíst třeba v Deníku N či na stránkách Českého Rádia. Občas také sdílím střípky z našeho života na Instagramu, spolu s tipy pro ženy, jak zvládat životní výzvy v oblasti vztahů, práce, produktivity či života v cizině. V oblasti koučování a mentoringu pracuji hodně se svou vlastní zkušeností, protože má cesta nebyla vždy jednoduchá a své problémy jsem si často vyřešila sama, i když bolestivě. A právě proto sdílím, co jsem na své životní cestě našla, aby to ostatní ženy měly jednodušší a měly podporu, kterou já nikdy neměla. Život je zkrátka jako horská dráha, tak proč si tu jízdu neužít? To vše sdílím ve svém novém podcastu Screw Being Unhappy.

Další inspirace ze života s dětmi v cizině

Zdravotnictví a školství: Kvalita tu je, ale musíte si za ni zaplatit

Zambie je zemí obrovských rozdílů, díky své práci jsem poznala život uprchlíků z Konga, Rwandy nebo Angoly, životy chudých zambijských farmářů nebo to, jak se žije v chudých oblastech velkých měst, v Zambii nazývanými compounds. Rozdíly jsou zde zkrátka všude, i v rámci jednotlivých měst. Nemusím tedy asi dodávat, že máme doma elektřinu, horkou vodu, rychlý internet a ano, i normální záchod. Nechodí nám po dvoře žirafy ani sloni (ty viděl můj syn poprvé ve zlínské zoo) a máme k dispozici dobré zdravotní služby i školy, výbornou kávu a luxusní muffiny. Tady bych ráda upřesnila to, že nežijeme v expatské komunitě a nepatříme těm bohatým. Taková obyčejná střední vrstva, jako spousta jiných Zambijců.

Kvalitní služby to existují, ovšem co je jiné a těžší je to, že tady si to musíte zaplatit. České standardy bezplatného školství či zdravotnictví jsou opravdu unikátní. Zdravotní pojištění v Zambii téměř neexistuje, vládní nemocnice nabízejí obvykle základní ošetření zdarma, ovšem kvalita se liší. Situace je těžká zejména na vesnicích, kde často není elektřina či tekoucí voda, jsou nedostatky léků i personálu. Pokud tedy chcete dobrou zdravotní péči, musíte do soukromé nemocnice. Za ošetření v okamžiku, kdy vaše dítě onemocní, a jsou potřeba krevní odběry, další testy a léky, tak zaplatíte někdy až v řádu tisíců.

Největším mým strachem jsou zejména úrazy, nehody, zkrátka potřeba pohotovosti. V Zambii vám nepřijede sanitka do pěti minut. Klepu na dřevo, doufám, že to nebude nikdy potřeba, ale v případě nějakého úrazu, tak mě nenapadne ani přemýšlet nad sanitkou, první krok bude okamžitě sehnat auto a vyrazit do nemocnice.

Podobně je to i se školami. Státní školy jsou zdarma do sedmé třídy. Ve vzdálených oblastech chybí učitelé, děti nemají pomůcky, často nemají dostatek lavic a sedí na zemi nebo naopak na lavicích pod stromem. Kvalita učení je tak nízká a děti neumí pořádně číst ani po několika letech ve škole. Soukromé školy jsou výborné a děti naopak čtou, ještě než nastoupí do první třídy, ale opět, za semestr (Zambie následuje britský vzdělávací systém, takže jsou tři semestry ročně) zaplatíte pět až sedm tisíc (a na prestižnějších, mezinárodních školách o mnoho tisíc více).

Náš syn chodí do soukromé školky, kterou bych charakterizovala jako „lepší“, ovšem rozhodně ne s přízviskem „mezinárodní“, i když děti tam jsou z různých kultur. Odhadem je tam tak polovina zambijských dětí, pak indické, čínské a namíchané jako je v našem případě nebo třeba z Ruska, Mauriciu či Lebanonu. Školka používá metody Montessori, děti se učí i znakovou řeč, plavou, mají výtvarku i hudebku.

Pokud tedy chcete poskytnout svému dítěti vzdělání a zdravotní péči podobnou českému standardu, tak je to určitě možné, jen je to o dost dražší. Náročnější to bude v případě, že máte dětí několik, a v okamžiku, kdy začnou dorůstat do věku střední školy či univerzity. Co se týče zdravotní péče, tak s „běžnými nemocemi“ tu není problém, ovšem úrazy nebo nehody jsou děsivé. Třeba co se týče povinného očkování dětí v Zambii, tak je povinných očkování dokonce o něco více než v Česku. V České republice se také nemusíte bát třeba jedovatých hadů nebo pobíhajících psů (s největší pravděpodobností nenaočkovaných proti vzteklině), kteří si jejich majitelé nedrží doma. Můžete si být jistí, že při autonehodě vám v Česku dorazí sanitka. Shrnula bych to tím, že se tu dá žít relativně v klidu, i když v Česku je to s menším rizikem.

Výlet do Zambie? Rozhodně ano!

Nevýhody života v Zambii narůstají zejména s délkou vašeho pobytu, takže několikatýdenní dovolená není vůbec problém (nevýhody typu občasných období bez proudu či vody, což je náročné zejména v okamžiku, kdy máte tří měsíční dítě, nebo sousedi pálící odpadky hned za vaším plotem místo toho, aby zaplatili popeláře).

Zambie se pyšní několika nejkrásnějšími národními parky a „velkou pěticí – big five“ zvířat, Viktoriinými vodopády, nebo třeba také spektakulární migrací kaloňů (největší migrace savců na světě). Odlehlejší kraje na severu Zambie či v kraji Luapula jsou místem mnohých, neturistických vodopádů, jezer s plážemi nebo menšími parky se vzácnými zvířaty. Zajímavá je také kultura, třeba tradiční ceremonie jako kuomboka (přesun krále Barotselandu na západě země na lodích z domu na pláni řeky Zambezi do vyšších poloh) či makishi v maskách (lidé převlečení za duchy zemřelých) na západě země.

1) Doprava v Zambii

Zambie je obrovská země, jen jeden z jejich deseti krajů je větší než celá Česká republika, proto to rozhodně není destinace na týden či deset dní. Pokud budete cestovat autem či autobusem, jednotlivé přesuny obvykle zaberou celý den (osm až dvanáct hodin). Autobusy jsou spolehlivé, tedy v tom smyslu, že dojedete. Autobusy jsou docela pohodlné a mají klimatizaci, záleží hodně na trase a na štěstí.

Já sama strávila spoustu let, kdy jsem pracovně cestovala pouze autobusy. Budete se ale muset obrnit pevnými nervy. Autobusy ne vždy vyrážejí na čas – i když ne tak tragicky s čtyř hodinovým zpožděním jako jsem zažila v Ugandě, budete muset protrpět autobusové nádraží, které je obvykle narvané lidmi, prodavači a lidí řvoucích do mikrofonů, a pak přežít osm hodin gospelů na plné pecky (má základní výbava do autobusů měla vždy na seznamu špunty do uší).

Určité části Zambie jsou na vlastní pěst docela náročné, zejména kvůli řidší dopravní síti – musíte mít tedy hlavně čas a zvědavost objevovat normální život. Pokud spěcháte, tak rozhodně nespoléhejte na autobusy. Já se synem se tento týden chystáme na malý výlet do šimpanzího sirotčince. Pojedeme autobusem, který nás vyhodí u hlavní cesty. Tam pro nás pak (snad) dorazí auto ze sirotčince, aby nás dovezlo na místo. Tím chci říci, že se to rozhodně dá, ale není to tak jednoduché, pohodlné a předvídatelné jako by bylo cestování v Česku žlutou linkou.

2) Stravování v Zambii

Co se týče jídla a pití, tak záleží na tom, jaký typ cestovatele jste. Já sama miluji jídlo z ulice či běžných restaurací, a musím říct, že v Zambii mi nebylo z jídla či vody špatně snad nikdy. Doma pijeme přefiltrovanou vodu, vodu z kohoutku jen výjimečně, když není zbytí. Takže koupenou vodu, a jídla z ulice bych se nebála. Zambie bohužel není jednou ze zemí, která by měla skvělé a rozmanité pouliční jídlo, jako třeba Keňa či Tanzanie, tak toho na ulici stejně moc nenajdete. Rozhodně ale musíte vyzkoušet veganskou pochoutku z arašídů a kořenů orchideje, chikandu, která se prodává po malých kouscích za korunu či dvě a servíruje s čili papričkami.

Zambie je opravdu pohodová země, Zambijci jsou pyšní na to, že tu nikdy nebyla válka a je tu opravdu klid. Já osobně se bojím více přes den v pražském metru, než jsem se bála v pět ráno v Lusace, v dobách, kdy jsme chodily za mlada tančit do místních barů. Lidé jsou tu opravdu přátelští, ve městech umí dobře anglicky (angličtina je národní jazyk) a domluvíte se v klidu. Je hrozně jednoduché zapříst řeč, ať už s taxíkářem na cestě z letiště, paní na trhu, úředníkem v bance nebo číšníkem.

Ano, je to stále Afrika, se svými specifiky, ale ideální země na výlet, zvlášť, pokud s Afrikou začínáte a nechcete jet na výlet s cestovní kanceláří, kde máte zorganizovanou každou minutu svého času a ve výsledku neuvidíte normální život.

Ještě jednou děkujeme Zuzce za sepsání informací, jak to chodí v pro nás tak „exotické zemi“ Zambii. Pokud se vám článek líbil, budeme rádi za jeho sdílení mezi další travel nadšence. Děkujeme!