S fyzioterapií se setkal nejeden rodič, který z různých důvodů musel začít cvičit se svým miminkem, anebo i starším dítkem. Ale víte, pro koho je vhodná ergoterapie? A čím se vůbec zabývá? Shodou okolností jsme v online světě poznali maminku dvou kluků Viktorii Šeflovou a zapovídali se o její profesi ergoterapeutky. Velice nás zaujalo, kdo všechno na tyto „rehabilitace“ dochází a s čím vším ergo pomáhá. Pojďte se o tom dozvědět něco více v následujícím povídání.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Co je to ergoterapie a pro jaké děti je vhodná.
- Jak se liší ergoterapie od fyzioterapie.
- Jak souvisí umět se obléct s ergoterapií.
- S jakými dalšími odborník kvalitní ergoterapeut spolupracuje.
1) Viky, vy jste ergoterapeutka. Většina z nás asi tento pojem slyšela, má ho spojený se cvičením, ale co vlastně takový ergoterapeut dělá?
Ergoterapeut zastává mnoho rolí. Cvičení, ať už fyzické, tak mentální je naše doména, ale málo se ví, že se zabýváme komplexním vývojem dítěte. Nejen že řešíme, jak si dítě hraje, jaké má projevy chování, ale hodnotíme zároveň jeho pohybové dovednosti a sebeobslužné činnosti. Metodický rozbor nám ukáže, v čem má dítě mezery a kde zase kvality.
Ale teď k vaší otázce. Ergoterapeut se zaměří na snížení negativních projevů a posílení těch pozitivních. Ergoterapeut je pro děti s různými specifickými potřebami, ale rovněž i pro ty, které jsou zdravé a potřebují třeba nasměrovat. Děti k nám chodí z různých důvodů, respektive rodiče shledávají ergoterapii, jako nezbytnou. A ona je. Velmi dobře doplňuje multidisciplinární tým, takže je v kontaktu s odborníky z různých dalších oborů.
2) Přiznám se, že jsem vždy ergoterapii spojovala především s dětmi, kterým byl do vínku dán nějaký “neduh”, ať už pohybového aparátu, či nějaká forma mentální retardace. Ale pochopila jsem správně, že na ergoterapii mohu přijít i se “zdravým dítětem” a řešit, řekněme, nějaké detaily a odchylky? Jaké třeba?
Rozhodně. Ergoterapii nedoporučujeme jen pro děti s nějakou vadou. Vzhledem k tomu, že velmi úzce řešíme otázku jemné motoriky, grafomotoriky, sebeobsluhy a dalších, je na místě říci, že v dnešní době vyhledávaná ergoterapie, je zkrátka indikovaná pro všechny děti.
Představíme si to na příkladě, kdy má jít dítě do školky nebo školy a má zvládat jednoduché aktivity s tím spojeny. Je zřejmé, že třeba dítě s ADHD je nekoordinované a těkavé, jenže takové může být i zdravé dítě bez diagnózy. Zdravé dítě se v populaci označuje jako „bezproblémové”, takové, které přeci vše zvládá a učí se rychle. Vnímáte také ten tlak? Nevadí že dítě nemá diagnózu, ani ji mít nemusí. Respektující přístup si zaslouží každé bez výjimky.
U těch zdravých dětí řešíme výše zmíněné věci, ale také ergonomii, denní plán a mnoho dalšího. Děti ergoterapii prostě milují.
3) Takže k vám mohu přijít i jako rodič dítěte, které se chystá do školky, ale bojuje třeba s oblékáním se? I s tímto pomáháte rodičům?
Jsem ráda, že zmiňujete oblékání. Člověk by si pomyslel, že to je úplně jasná věc. Oblékat se umí každý, nebo respektive by se každý měl úplně jasně naučit. My jsme ale v dnešní době svědky toho, že to dělá dětem problémy. Protože je oblékání záležitostí, kdy je velmi podstatné zvládat více úkolů najednou, umět postup a chápat ho, zvyknout si na jednotlivé materiály, barvy i vůně. Dále musí být dítě dostatečně stabilní a kromě toho, teď a nejlépe hned se obléknout, protože jako rodiče na dítě chvátáme. A bohužel i posuzujeme: „Jak to, že si nesundáš ponožky, nenazuješ boty, nedáš si čepici na hlavu. Vždyť Alenka od sousedů to už umí, a to je o měsíc mladší než ty!“
Hektická doba, mnoho úkonů a znalostí, pravděpodobně způsobilo, že ty “jednoduché” už neumíme. Děti jsou obecně závislejší na pomoci, nekoordinovaný, hektický. Školky se snaží, aby rodičům vyhověly a zároveň nesnižovaly nároky na to co, má dítě umět. Ono je to pochopitelné. Vzpomeňte si na sebe. Ve školce nebo doma se vás nikdo neptal. Možná bychom se teď mohli dohadovat, jaká je příčina. Já vám s dovolením popíšu, jak to vidím já.
Zrychlená doba, mnoho impulsů, hlučné, hektické a konkurenční prostředí. A reakce dítěte, naprosto přirozená. Apatie, nebo zvýšená citlivost, buď mentální, fyzická, nebo senzorická. Je to celkem logické, alespoň já v tom určitou souvislost vidím.
| TAKARO tip: Věděli jste, že existují různé hračky a pomůcky, kde si děti mohou „oblékání“ nacvičit či alespoň posílit koncentraci a jemnou motoriku? Velice oblíbená mezi 2letými holčičkami je Magnetická stavebnice Oblékací panenka Lilly. O něco starší (nejen) holčičky zaujme vystřihovací panenka Julie. Pokud fandíte dřevěným hračkám, pak sáhněte po šatní skříni medvědí rodinky, vkládačce pro malé děti od roku. |
4) Schválně, poradíte rodičům nějakou fintu na to naučení se samostatně oblékat?
Podívejte se na náš e-book Jak na oblékání? aneb ErgoTipy pro každého!, který jsem ve spolupráci s jedním kolegou ergoterapeutem Danielem Stříbným připravila.
Ale něco bych vám prozradit mohla. Dávejte při oblékání pozor, aby se dítě na činnost soustředilo. Soustředění poznáte především podle toho, zda se na předmět dívá. Jestliže nacvičujeme oblékání, zkuste se nejdříve zaměřit na samostatné svlékání. To bývá pro děti lehčí. Více v e-booku, je to obsáhlé téma.
| TAKARO poznámka: Na našem blogu najdete článek Jak nadchnout děti do oblékání. Třeba vám některé tipy ulehčí předškolkovou situaci doma. |
5) Jak vůbec vypadá taková první hodina na ergoterapii? Hned probíhá nějaké cvičení?
Většinou se odebere anamnéza. Musíme dostat důkladné informace o dítěti, které před sebou máme. Řešíme možné limity, ale i prostředí ve kterém dítě žije, koníčky a zájmy apod. Základním prvkem jsou hodnotící škály a testy, to abychom věděli, jak na tom dítě je po fyzické stránce a také po té psychické. A pak cvičit, cvičit a cvičit. První hodinu si občas docela dlouho povídáme, ale je to pro nás moc důležité. Jedině tak můžeme navrhnout správnou terapii.
6) Pořád si to neumím úplně představit. Především ten rozdíl mezi fyzio a ergo. Na fyzioterapii jako rodiče očekávám cvičení s pohybovým aparátem. Co ale čekat na ergo? Pohyb? Nebo i úlohy jako na logopedii pro jemnou motoriku? Nebo ještě něco jiného?
On to není zase až takový rozdíl. Ergo i fyzio vychází ze spousty stejných předmětů. Studijní osnovy máme velmi podobné. Fyzioterapeut se zabývá motorickou složkou, my následně pak převedením do běžného života. Někdy mi přijde, že fyzioterapeut rozpohybuje tělo a my ho následně prakticky nastartujeme do života. Osobně si myslím že Ergo a fyzio by od sebe nemělo být nikterak oddělené.
Možná se u někoho z kolegů setkáte s úkoly na logopedii, protože řeč a jemná motorika spolu úzce souvisí, ale já osobně tuto doménu nechávám na kompetentních logopedech. Co bych možná ještě doplnila, je snaha o začlenění dítěte do společnosti nebo kolektivu. Opravdu je pro nás důležitá co nejvyšší možná soběstačnost.
| TAKARO poznámka: V dřívějším rozhovoru s Katkou Pokornou jsme se právě bavily pro změnu o fyzioterapii a na co u dětí dávat pozor. Při vzniku tohoto rozhovoru jsme zjistili, že Katka se s Viky dobře znají. |
7) Dostávají od vás rodiče i nějaké úkoly s dětmi na doma? Dáváte jim i nápady na pomůcky, které jejich dětem mohou pomoci?
Ano a ano. Jsme si plně vědomi toho, že největší posun může nastat jen tehdy, pokud dítě funguje denně, nacvičuje a jsou do toho zapojení i rodiče. Přeci jen ve více se to lépe táhne a rodič je pro dítě vzor.
Úkoly dostávají ale hlavně tak, aby nevyvíjeli tlak na své děti a koneckonců i na sebe. Máme totiž kolem sebe báječný rodiče, kteří své děti tak milují, že úplně zapomínají na sebe. Výběr pomůcek je další naše zaměření. Někteří ergoterapeuti se najdou v protetice, kdy pomáhají s inovací dlah a protéz, jiní v ergonomii řeší dětský nábytek. Je to velmi široké spektrum a každý se najde v něčem, co ho těší a baví.
8) Jsou hodiny (rehabilitace) s ergoterapeutem hrazené pojišťovnami? Nebo je to něco navíc, co pro své děti můžeme udělat pro zkvalitnění jejich života, ale zaplatíme si to sami?
Ergoterapie je možná na pojišťovnu, anebo soukromě. Osobně si myslím, že ani tak nezáleží, zda to máte zdarma, či nikoli, pokud máte to štěstí a nemusíte na ergo nikam daleko. Pak je čistě na vás, co preferujete. Zmiňuji to hlavně proto, že ergoterapeutů je, jak se tak říká, “jako šafránu.”
DALŠÍ ČLÁNKY Z OBLASTI DĚTSKÉHO ZDRAVÍ
9) Když je tedy často ergoterapie nad rámec zdravotní péče, jak se k vám rodiče dostávají? Jak je napadne, že jejich problém by mohl pomoci řešit ergoterapeut?
Občas je to ještě těžké. Povědomí o ergoterapii sice narůstá a je to rozhodně rok od roku znát, ale rodiče ještě stále nevědí, kdy se na nás mohou obrátit. Dávám to asi za vinu snížené informovanosti. Situace se lepší a já věřím, že za pár let bude mít každý, kdo potřebuje, ergoterapeuta. A nebude muset dlouho na něj čekat. Pokud by si rodiče nebyli jisti, s čím jim ergoterapeut pomůže, na mém webu www.ergodetem.cz je vše popsané. Někdy se nám stává, že ergoterapii doporučí lékař a to nás nesmírně těší.
10) Závěrem by mě zajímalo, zda ergoterapeut pracuje v koordinaci s dalšími doktory? Zda třeba chcete vidět i posudek z PPP, neurologie, od fyzioterapeuta? Anebo dokonce sama rodičům doporučíte navštívit nějakého dalšího specialistu a společně s ním navrhujete plán pro dítě.
Lékařské zprávy, posudky z vyšetření, fyzioterapeutické zprávy, vždy chceme vidět. Tyto informace jsou pro nás důležité. V různých rehabilitačních centrech k nim máme přístup na serveru. Někdy se ale nebojíme rodiče odkázat na lékaře, nebo zase zpětně na fyzioterapii, logopedii apod. Jen díky multioborové intervenci se dokáže dítě posunout a s tím i celá rodina. Spolupráce s lékaři není úplně samozřejmá, ale věřím že jednou bude.
S kým osobně spolupracuji, tak to jsou fyzioterapeuti, logopedi, psychologové, sociální pracovníci a další. Společně konzultujeme jednotlivé klienty a navrhujeme nejlepší možný postup. Proces tak můžeme vidět z více úhlů a to je velmi obohacující.
Viky, mockrát vám děkuji za váš čas a věřím, že rodiče dětí (vážně nemocných, ale i těch zdravých s nějakým menším problémem) si najdou cestu třeba k vám a pomůžete jim zlepšit kvalitu jejich života.
Pokud se vám článek líbil a zaujal, budeme společně s Viky rádi za jeho šíření mezi další rodiče malých dětí. Děkujeme za jeho sdílení!
