Radka Samuelová je ortoptistka, což je specialistka, která se zabývá tupozrakostí, šilháním, dvojitým viděním aj. Možná jste stejně jako my doteď znali pojmy krátkozrakost, dalekozrakost a mysleli si, že tady stejně pomůže pouze nošením brýlí či podstoupením laserové operace. V rozhovoru si ale popovídáme o jiné oční vadě, kterou když u dětí včas odhalíme, tak ji lze odstranit. Vada se může týkat i vašich předškolních dětí, je fajn o ní včas vědět, diagnostikovat ji a řešit.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Co je to ona tupozrakost a v jaké věkové populaci se o ní bavíme.
- Kam může vést neléčená tupozrakost a jak ji vůbec u dítěte zavčas poznat.
- Jak se u děti řeší tupozrakost a co je to tzv. okluzor či pleoptická cvičení.
- Čím vším může pomoci rodič při kompenzaci stavu.
1) Radko, můžeš se nám ještě jednou blíže představit a popsat, co ve své práci děláš?
Jak už zaznělo, jsem ortoptistka, tj. specialista na určité oční vady. Mými pacienty jsou převážně děti, ale péči využívají pacienti různého věku. Ve spolupráci s lékařem tak poskytuji preventivní, diagnostickou i léčebnou službu.
- Prevence: Zjistím, jak dobře vaše dítě vidí a zároveň, zda oči “správně” spolupracují - zda nešilhají, vidí prostorově (3D vidění).
- Diagnostika: Přichází ke mně pacienti různého věku s jejich problémy s viděním, čtením, bolestmi hlavy, šilháním, dvojitým viděním, atd.
- Léčebná služba: To už je ta známější část, kdy převážně děti chodí na “oční cvičení”, ať už kvůli tupozrakosti, šilhání nebo obojímu.
A kde nás nás ortoptisty narazíte? V očních ambulancích, na ortoptice, v prostředí očních školek a cvičeben.
2) Zeptám se hned na začátek - co to vlastně je ta tupozrakost? U koho se objevuje - u dětí, či až u dospělých?
Tupozrakost, neboli amblyopie, je tzv. funkční vada oka. Jednoduše řečeno: oko nevidí to, co by vidět mělo, ačkoliv je anatomicky zdravé. Není to nemoc, ale stav oka. Vzniká v dětství a pokud se tento stav neodstraní v dětství, tak si ho lidé nesou do dospělosti, kde je náprava tohoto stavu už obtížná, ne-li nemožná. Můžeme tento stav popsat ještě názvem z angličtiny “lazy eye” tedy “líné oko”, proto se často o tupozrakosti mluví jako o líném oku - málo používaném.
3) Existují statistiky, u kolika procent českých dětí do cca 6 let, se objeví tupozrakost? Jsou pro to nějaké předpoklady, například genetické zatížení z rodiny (jiná oční vada v rodině)?
Udává se, že tupozrakostí trpí 0,5-4 % populace. Realita je nejspíš taková, že to statisticky nikdo neřeší.
Ano, předpoklad může být dědičnost - refrakční vady, oční onemocnění aj. Pokud v rodině někdo trpí tupozrakostí nebo šilháním, je taková pravděpodobnost podstatně vyšší.
4) Pokud tomu dobře rozumím, tupozrakost se dá dobře kompenzovat (až k vymizení), pokud se zachytí zavčas? Co znamená to zavčas? A mohu já jako rodič vůbec poznat, že se u mého dítěte rozvíjí tupozrakost?
Ano, přesně tak. Dnes díky dobrému screeningovému programu jsme schopni odhalit oční vady už u miminek. V takovém případě je možné nasadit brýle a k tupozrakosti vůbec nemusí dojít.
Rozhodně tomu lze zamezit prevencí a nečekat, až bude dítě plně spolupracovat a samo nám poví, že špatně vidí (to se prakticky ani nestává). Zavčas tedy znamená nejpozději v předškolním věku dítěte.
Co se týče toho, jak to jako rodič poznat? Velmi orientačně můžeme vyzkoušet zakrýt jedno a poté druhé oko. U nejmenších dětí se stává, že se brání zakrytí toho lépe vidícího oka. Nikdo totiž nechce vidět hůř. Starší dítě nám to i může říci, že vidí hůře. Teoreticky si my rodiče můžeme povšimnout zakopávání, mnutí očí, natáčení hlavy nebo šilhání! Prakticky se ale tupozrakost objeví až u klasického čtení na optotypu (čtecí tabule) u pediatra nebo očního lékaře.
| TAKARO poznámka: Oční vadu u svých dětí neřešíte? Ale nebojujete náhodou s nemluvením batolete či naopak špatnou výslovností některých hlásek u předškolních dětí. I na tato témata jsme vedli rozhovory se specialisty z oboru. |
Další témata ohledně zdraví dětí
5) K čemu by tedy vedla neléčená tupozrakost? Může až k oslepnutí?
Následkem neléčené tupozrakosti bývá “trvalé” zhoršené vidění oka (tupozrakost může být jen na jednom oku, ale v některých případech i na obou očích). Nedochází tak ke vzájemné spolupráci obou očí, ale k narušenému jednoduchému binokulárnímu vidění, které může vést k šilhání nebo ztrátě prostorového vidění (tzv. 3D vidění). To je v dnešní době plné 3D technologií vcelku omezující.
Dále může vést k omezenému výběru profesí, kde je kladen vysoký nárok na vidění (letectví, strojvedoucí) nebo v profesích nebezpečných z hlediska ztráty lépe vidoucího oka jako vojenství, hasičství, aj.
K oslepnutí tupozrakost nevede, ale samozřejmě těžká tupozrakost může vést k riziku slepoty. Nesčetněkrát jsem se setkala se staršími pacienty, kteří o své “dobřevidící” oko přišli z důvodu onemocnění či úrazu a nadále museli používat oko “tupozraké”. To pak záleží na tom, jak moc je tupozraké oko “rozkoukané” (tj. jak dobře vidí).
6) Takže je vhodné s dítětem vyrazit na oční vyšetření, pokud chci mít jistotu a nic nezanedbat? Jak to funguje? Pediatr mi dá žádanku, nebo je toto vyšetření už nějaké z preventivních pro děti? V kolika letech?
Aktuálně se teď stala jedna velká novinka. Od roku 2022 jede program Časný záchyt očních vad u dětí předškolního věku, kdy pediatr pomocí přístroje Plusoptix provede screening a dle vyhodnocených hodnot odešle případně k ortoptistce nebo k očnímu lékaři.
První toto vyšetření by se mělo provádět mezi 8.-12. měsícem věku dítěte, protože první rok života dítěte je nejkritičtější. Mělo by být hrazeno pojišťovnou i s kontrolním opakováním. Dříve se s dítětem četlo u pediatra až ve 3 letech, což je fakt pozdě.
Dále je možné poslat dítě k ortoptistce (se speciálním kurzem), která dítě přeměření Plusoptixem, přezkouší vidění (přečte si s dítětem), zkontroluje základní spolupráci mezi očima (včetně šilhání). Vše zapíše do zprávy a případně vrátí pediatrovi nebo odešle k očnímu lékaři, který dítě dovyšetří.
K samotné návštěvě ortoptistky, je vždy třeba žádanka od pediatra. Proč je tam takový mezi krok? Obvykle bývají oční ambulance přijímající dětské pacienty přehlcené nebo nemají dostatek času na nejmenší pacienty. Tímto se práce urychlí, zefektivní a urgentní případy lze takto dříve vyšetřit.
Stále ještě probíhají screeningy ve školkách, kdy specialista přijede s Plusoptixem do školky a přeměří celé třídy dětí. Pokud se jim něco nezdá, předloží další možné testy nebo doporučí rovnou návštěvu k očnímu lékaři. Obvykle si tento screening hradí rodič sám.
| TAKARO poznámka: Máme za sebou zrovna jednu školkovou zkušenost s naším necelým 4leťákem. Za vyšetření jsme platili 200 Kč a trvalo asi 3 minuty. Poté jsme do 10 dnů obdrželi e-mailem výsledek a byli odeslání k očnímu doktorovi. Ten nám dal termín bez žádanky. |
7) Pokud mému dítě zjistí tupozrakost, tak se to řeší okluzorem na brýle? To musí být psychicky pro malé dítě náročné, zejména když na pohled vidí dobře a necítí obtíže. Jak mu to vysvětlit a motivovat ho k nošení?
Ano, v první řadě se předepíše plná brýlová korekce. Po zvyknutí si na brýle se doporučuje lepit okluzor na lépe vidoucí oko, aby se rozkoukalo oko hůře vidoucí. Popravdě obvykle se to dětem vysvětlí, přijmou to a neřeší to. Mnohdy jsou z toho traumatizováni více rodiče než děti, ale samozřejmě existují výjimky. První dny bývají náročnější, ale obvykle jak začnou “lepit”, tak dochází k prudkému zlepšení vidění.
Většinou motivaci nechávám na rodičích. Já jsem zastáncem vysvětlování a pochopení, proč to děláme. Obvykle to funguje a stačí. Jindy zase zabere motivace, kterou si rodiče s dítětem domluví (ať už něco dobrého či menší hračka za delší časové období). Někdo si odškrtává okénka v kalendáři. Je k sehnání nalepovací plakát, kam si děti lepí své okluzory apod. Občas přijde dítě s tím, že je nejvíc “cool” a největší “frajer” z celé školky, protože má pirátskou nálepku na oku. Řekla bych, že je to spíše o tom, jak to přijmou v rodině.
Můj manžel třeba žádné trauma z nošení okluzoru nemá. Popravdě by o tom ani nevěděl, kdybychom to nedohledali na fotografiích. A to ho nosil ještě ve škole a 25 let zpátky, kdy to bylo fakt rarita!
Další témata ohledně zdraví dětí
8) Kde takový okluzor koupím? To předepisuje doktor, nebo jdu do optiky?
Obecně nejlépe v optice, eventuálně v lékárně. Spousta rodičů nakupuje i na e-shopech, já s tím žádnou zkušenost nemám, ale bývají to obvykle rodiče hradící si okluzory zcela sami. Pojišťovna přispívá 4x ročně na okluzory. Dnes již seženeme velké množství lepících okluzorů. Různé materiály, velikosti, obrázky aj.
9) Je okluzor jediný přístup k léčbě tupozrakosti u dítěte?
Úplně nejdůležitější jsou správně předepsané brýle a jejich nošení. To je za mě většina úspěchu, když vidím, jak rodiče tahají brýle z kapes apod.
Dalším krokem je okluzor a k němu tzv. domácí pleoptika. To je soubor činností, které mají za cíl odtlumit tupozraké oko a tím zlepšit jeho vidění. Mezi základní činnosti patří: navlékání korálků, vypichování, obkreslování, skládání mozaiky, puzzle, stavebnice atp. Vše samozřejmě přizpůsobené psychomotorickému vývoji a náročnosti vidění.
| TAKARO tip: Na trhu existuje mraky stavebnic alá mozaika. Za nás můžeme doporučit tu retro s kuličkami a pinzetou, pak dřevěnou mozaiku anebo kreativní sadu s lepením mozaiky. |
10) Rozumím tomu tedy správně, že v pravidelných intervalech docházím k očnímu specialistovi a tam dítě společně s ním cvičí? Mezitím nosí okluzor. A dál? Mohu kompenzaci stavu já jako rodič ještě nějak napomoci?
Léčba vypadá tak, že dítě dostane brýle k celodennímu nošení. V daný časový úsek má zároveň nalepený okluzor na “lepším oku” a během toho období si ideálně hraje. Je možné předkládat výše zmíněné aktivity pro podporu “rozkoukání” oka. Případně inspirace na mém webu či Instagramu. Dalším krokem bývá předepsání pleoptického cvičení na ortoptice (obvykle najdete ve všech větších městech). To poté dítě dochází 1x za 7-14 dní (někdy i za delší časový úsek) na cvičení vedené ortoptistkou, kde se cvičí na specializovaných přístrojích a s různými pomůckami. Ze zkušenosti vím, že to děti vnímají spíše jako kroužek.
Existují speciální oční školky i školy, kde můžeme nalézt ortoptistky, které přímo v těchto zařízeních vedou pleoptické či ortoptické cvičení s větší intenzitou, nebo oční léčebnu.
11) Napadá mě, když tedy zalepím dítěti oko na celý měsíc, dojdeme k rychlejšímu zlepšení?
Rozhodně si rodič nepomůže tím, že bude zalepovat více, než mu bylo doporučené. V takovém případě by se mohlo stát tupozraké oko lépevidoucí tím, že nedostává dlouhodobě žádné zrakové podněty. Také je třeba myslet na to, že je potřeba do budoucna oči naučit i spolupráci. Cílem pleoptiky tedy není jen oko “rozkoukat”, ale také ho “používat”, když jsou obě oči odkryté.
12) Kompenzaci tedy pomáhají i hry (deskovky, tvořivé sady, apod.), jak jsi zmínila výše. Doporučíš nějaké konkrétní hry či sady, pokud si rodič nechce vyrábět pomůcky sám?
Ano, i kdyby to minimálně mělo zpříjemnit čas strávený s okluzorem. Popravdě když už dítě má okluzor, tak tupozraké oko alespoň minimálně namáhá tím, že ho používá, pokud u toho nespí.
V rámci domácí pleoptiky lze tedy používat:
- Běžné puzzle či pexeso,
- skvělá je i desková hra Mishmash či Lovci motýlů,
- již zmiňované mozaiky (sem spadá i sada Pan perníček),
- navlékání korálků,
- drobné stavebnice,
- hra Dobble či Grabolo.
U menších dětí prakticky jakékoliv činnosti rozvíjející jemnou motoriku a koordinaci oko-ruka.
Radko, děkujeme za osvětu v tématu tupozrakosti, o které se podle nás zatím moc neví a vyšetření nebyla dříve povinná, přitom mohou tolik pomoci. Určitě doporučuji sledovat tvůj inspirativně-informační Instagram Líný oči, kde se rodiče dozvědí vše o tupozrakosti. Mimochodem, odtud pochází krásné infografiky v tomto článku.
Pokud vás téma tohoto rozhovoru zaujalo, budeme rádi za jeho sdílení mezi další rodiče malých dětí. Třeba tak někde pomůžete předejít tupozrakosti. Děkujeme!
