Napadlo vás někdy vzdělávat děti doma? Mysleli jste si, že v České republice je toto možné pouze v rámci individuálního vzdělávacího programu (IVP), které získají pouze sportující či nemocné děti? Tak věřte, že své děti můžete vzdělávat tzv. sebeřízeně, tj. dítě samo podle svých zájmů volí, čemu zrovna věnuje svou pozornost a kde nasává informace.
Říká se, že sebeřízené vzdělávání je pro každé dítě, ale už není pro každého rodiče. Jak tomu tedy je? Pojďte si přečíst rozhovor s maminkou Petrou z projektu bod.linky, která doma vzdělává svou starší dcerku (aktuálně ve 3. třídě v době vydání rozhovoru).
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Jak se v rodině maminky Petry „objevilo“ domškoláctví.
- Co všechno musíte splnit/vyřídit, abyste mohli děti vzdělávat doma.
- Co je to portfoliové přezkoušení žáka?
- Jak překonat strachy alá „Co když dítě prosedí celý den u počítače a nebude mít o učení vůbec zájem?“
| TAKARO poznámka: Pokud vaše dítě už nastoupilo do klasického školství, ale vám nebo dítěti něco nesedí, stále je čas změnu. O tomto jsme si pro změnu povídali s jinou maminkou Míšou dvou domškoláků. Prošli si klasickými čtyřmi třídami, aby pak došlo k razantní změně ve vzdělávání u nich doma. Přečtěte si. |
1) Peti, kdy jste se poprvé setkala s pojmem domácí vzdělávání (někdy zkráceně domškoláctví)? Sama jste hledala tuto alternativu, nebo vás naopak nějaké okolnosti doma přivedli na tuto cestu vzdělávání?
Už jako dítě mě v pohádkách fascinovalo, že se princezny učí doma. :) Že to je jen pohádková představa jsem si myslela asi do doby, kdy byly starší dceři tři roky a začalo se řešit, že by měla jít do školky. S mužem si neseme ze školkového období nějaká traumata, takže klasická státní školka v úvahu nepřipadala. Navíc jsme chtěli trávit čas spolu a nečekat, až se dcera vrátí ze školky. Protože byla velmi společenská, našli jsme jí báječnou lesní školku, kam chodila dvakrát týdně. Na stejném pozemku se scházela i skupinka domškoláků s rodiči. Moc se mi ta jejich volnost líbila.
Informace o domácím vzdělávání si ke mně vlastně našly cestu tak nějak přirozeně. A vzhledem k tomu, že dcera chodila do lesní školky, začali se kolem mě objevovat lidé, co to taky měli tak nějak jinak. Pak jsem navštívila přednášku Jany Nováčkové a už nebyla cesta zpátky.
2) Pod pojmem domácí vzdělávání si každý představí něco jiného a taky každá rodina domškoláků jede ten svůj přístup. Někdo je zapsán u svobodné školy a praktikuje sebeřízené vzdělávání, jiný má děti zapsané v běžné státní škole, kde kolikrát chtějí jet “klasiku” (tj. vypracovat cvičení, pročíst učebnice, na přezkoušení psát písemky). Jak to máte vy doma?
Pro nás je moc důležité, aby naše děti měly kromě rodiny další stálou skupinu, kam patří a se kterou tráví čas pravidelně. Myslím si, že jen kroužky by dcerám dostatečnou socializaci nezajistily. Děti se tam potkají jen na velmi omezenou dobu, a pak se zase rozejdou, není prostor na nějaké hlubší kamarádství. Proto jsme se rozhodly pro domácí vzdělávání v kombinaci s komunitní školou, kam starší dcera dochází pár dní v týdnu. V září se k ní připojí i mladší dcera, která nastupuje do první třídy.
Jedná se o smíšenou skupinu dětí od první do sedmé třídy. Děti jsou na různé činnosti děleny do týmů dle schopností, ne podle věku. Kromě běžných předmětů dělají nejrůznější projekty, referáty, tráví hodně času v přírodě nebo na komunitní zahradě, hrají divadlo, angličtinu se učí s rodilou mluvčí. Ale garantem vzdělání jsem já jako rodič.
| TAKARO poznámka: Láska k cizímu jazyky (potažmo k angličtině) je fajn rozvíjet už odmala. Tipy, jak ji u dětí budovat, nám sepsala lektorka jazyků v mateřských školkách Markéta Větrovcová. Inspirujte se! |
3) Jak to vlastně vypadá legislativně, když se rodič rozhodne zapsat dítě do domácího vzdělávání? Co k tomu ve zkratce potřebuje?
Nyní si tím procházíme znovu s mladší dcerou, tentokrát máme tu výhodu, že už máme vlastní zkušenost a v jistém ohledu jsme poučeni. Pokud se rodiče rozhodnou pro domškolu, prvním krokem je sehnat pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) nakloněnou individuálnímu vzdělávání.
Jelikož jsme se rozhodli pro tuto cestu již od první třídy, bylo potřeba se do PPP přihlásit v lednu toho roku, kdy má dítě nastoupit do školy. V poradnách mívají většinou nával a chvíli trvá, než vůbec nabídnou termín vyšetření. S objednáním tedy určitě neotálet. To by mělo proběhnout ideálně v únoru/březnu, aby zákonný zástupce dostal vyjádření k individuálnímu vzdělávání včas.
Než proběhne návštěva PPP, je čas poohlédnout se po ZŠ, která je zapsaná v rejstříku a má praxi s domškoláky. Bývají to většinou menší základní školy i malotřídky v menších městech, kde domškoláky přijmou rádi a doplní tak počet dětí. Co vím, tak některé školy jsou dětmi na domácím vzdělávání tak trochu drženy nad vodou.
5) Bylo tedy těžké najít kmenovou školu, která by vás zapsala? Máte ji blízko, nebo naopak přes půl republiky? Podle čeho jste vybírali?
Se starší dcerou, jsem samozřejmě ještě neměla zkušenosti, které mám teď. Chtěla jsem jít cestou nejmenšího odporu, jelikož jsem měla trochu obavy, aby náš celý domškolácký plán neztroskotal na tom, že narazíme na neznalost či nepochopení ve spádové škole.
Další věc, která pro nás byla prioritní, bylo portfoliové přezkoušení. To znamená, že znalosti dítěte nejsou ověřovány testy, ale během roku (pololetí) se shromažďují všechny výstupy, které jsou výpovědí o tom, co dítě v domškole dělalo. Za školou, která toto umožňuje a je domškoláctví otevřená, jsme byli ochotní dojíždět kamkoli. I na druhý konec ČR. Škola, kterou jsme vybrali, to vše nabízela a naštěstí poskytovala přezkušování také v Praze a dalších městech.
Bohužel náš “nástup” do první třídy byl ovlivněn covidovou situací, takže přezkoušení nakonec probíhalo distančně. V praxi to vypadalo tak, že jsem musela točit časově limitovaná videa dle pokynů školy. Například video, na kterém dítě čte, mělo mít maximálně 60 sekund. Dcera začala číst velmi rychle, už v prvním pololetí prvního ročníku. Ale i tak. Kolik slov přečte začínající čtenář do minuty? Škola nedávala prostor pracovat vlastním tempem. Mnoho času mě jako “vzdělavateli” zabíralo “plnění plánu”, který byl v mnoha ohledech nesmyslný. Chtěla jsem čas věnovat dceři a zabývat se s ní zajímavými tématy. Po prvním pololetí jsme z této školy odešly, zcela se to rozcházelo s našimi představami o domácím vzdělávání.
6) Covid ovlivnil bohužel kde co. A popíšete nám, jak konkrétně probíhá přezkoušení ve vaši nové kmenové škole? Kolikrát ročně?
Našli jsme si skvělou metodičku a školu, která naše představy splňuje. Takže máme portfoliové přezkoušení dvakrát ročně. Portfolio zahrnuje výtvory, pracovní listy, pracovní sešity, čtenářský deník, projekty, fotografie, v našem případě také spoustu komiksů, které dcera tvoří dennodenně. :)
Nad touhle hromadou materiálů si pak povídáme s naší metodičkou (někdy i za účasti paní ředitelky naší kmenové školy), která si z toho udělá představu o tom, jak jsme pololetí využili. Nevadí, když jsme v něčem pozadu nebo napřed, ale do konce 5. třídy musíme splňovat RVP.
7) Velké obavy okolí, které se s domácím vzděláváním nesetkalo osobně, často skví ve strachu, že dítě nebude socializované. Osobně si nemyslím, že trávit čas s 20 až 30 spolužáky stejného věku, které si jako dítě nevyberu, buduje sociální kontakt, ale společnost to tak mám zažité. Jak vy doma řešíte socializaci vašich dětí?
Přesně tak. Jak jsem zmínila, socializaci máme “pokrytou” komunitní školou, kroužky, kamarády mimo školu.
Jsme vděční za to, že děti mohou být v komunitní škole ve věkově smíšeném kolektivu. Myslím, že jim to dává mnohem víc, než kdyby trávily čas ve třídě stejně starých dětí.
8) Dalším takovým obvyklým strachem rodiče bývá: “A co když se to mé dítě nebude chtít doma učit? Stráví veškerý čas na počítači. Co když nebude umět jednou vše?” Měla jste taky takové strachy? Nebo pořád máte? Jak je překonáváte? Přece jenom domácí vzděláváním je kolikrát větší transformací pro nás, rodiče.
Moje rada zní: nemít přílišná očekávání. Měla jsem o domácí škole možná až idealistické představy. Myslela jsem si, že jakmile dítě nepozná běžný vzdělávací systém, bude ho učení od prvního okamžiku bavit. Samozřejmě je to nonsens.
Rovněž dítě v domácím vzdělávání si může vybudovat odpor k nějakému předmětu nebo látce. Výhodou je, že máte možnost, dát mu prostor a netlačit. Dcera například hned v první třídě nemohla pochopit hodiny. Vzpomněla jsem si na sebe v tom věku, jak jsem s tím také měla potíže. Nutili mě je pochopit, ale můj mozek na to jen potřeboval více času. Byla jsem z toho úplně zbytečně ve stresu. S dcerou jsme prostě hodiny nechaly ležet a občas se k nim vrátily. Pak si sama přála náramkové hodinky, dostala je a několikrát denně chtěla, ať se jí zeptáme na čas. Za pár dní je uměla.
I třetím rokem náš proces vzdělávání ladíme a ladit budeme. Většinu dne děti tráví tím, co je baví, co je zajímá… Ale i tak stíhají, co mají a často i něco navíc. Tím, že jsme si vybrali tuto cestu, jim vlastně i prodlužujeme dětství. Jsem vděčná, že je to v ČR možné.
| TAKARO poznámka: Ano, ač se to nezdá, tak Česká republika je poměrně dost nakloněná alternativním směrům vzdělávání. V řadě západních zemích není domškola vůbec legální. O tom jsme si povídali s maminkou Michaelou, která žije ve Španělsku a vede s rodinou život v duchu waldorfu. |
9) A čím se doma s partnerem (manželem) živíte, že jste mohli takto s dětmi zůstat celodenně doma a vzdělávat je?
Protože jsme s manželem už od vysoké školy volnonožci a nejsme moc režimoví, chtěli jsme být pány svého času i s dětmi. Což by nám klasický režim škola od pondělí do pátku neumožňoval. Naopak naše práce nám umožňuje ponechat si tenhle náš “režim” i nadále.
Manžel je překladatel a já jsem do loňského roku dělala PR. Což znamenalo být hodně na schůzkách, práci u počítače jsem stíhala hlavně po nocích. Po 13 letech jsem potřebovala změnu. S dětmi jsem se z toho PR světa každým rokem vzdalovala, zároveň mi v tom oboru už nebylo dobře.
Kamarádka potřebovala pomoc ve své firmě Malý průvodce, což byl pro mě poslední impuls. Začala jsem jí pomáhat s propagací, s komunikací s klienty a dostala jsem prostor realizovat se také v grafice, která mě nesmírně baví. Firma zajišťuje hlídání dětí s důrazem na respektující přístup. Je skvělé, kolik rodičů o výchově přemýšlí a snaží se odpoutat od starých zvyků.
Nově pod značkou bod.linky také tvořím pracovní listy a interaktivní příběhy pro děti. Do čehož jsem navezla i mojí maminku, protože krásně píše. To vše pod dohledem mých holčiček, které jsou pro mě největší inspirací.
| TAKARO poznámka: Měli jsme možnost vidět Petiny pracovní listy, jsou krásné a hlavně testované jejímu holčičkami. Věříme, že brzy i v našich PDF materiálech ke stažení zdarma budou k vidění pracovní listy od Bod.linek. |
10) Závěrem nám poprosím dejte tipy, kde se inspirovat o domácím vzdělávání, kde hledat zajímavé další informace. Věříme, že tu máme řadu čtenářů, které toto téma zajímá a možná i malinko láká, jen nemají ještě dostatek informací.
Webů s informacemi o domácím vzdělávání je poměrně dost. Mě zajímaly hlavně reálné zkušenosti rodičů, kteří již děti doma vzdělávaly. Přestože jsem jich několik měla v okolí, přihlásila jsem se do několika skupin o domácím vzdělávání na FB (například Domácí a komunitní vzdělávání). Tam má člověk jednoduše možnost poznat domškolácké rodiny z celé ČR.
Ještě zmíním pár zajímavých online výukových nástrojů. Na netu je rozmanitost veliká, každý si najde, co mu vyhovuje, ale za nás ráda vypíchnu Khan Academy, kterou jsme používaly převážně na výuku matematiky v prvních dvou letech. Loni jsme přešly na Hejného metodu, od níž je aplikace Matemág. Tam má svůj účet už i mladší dcera - předškolačka. Aplikace je tak chytrá, že v průběhu upravuje obtížnost úloh dle toho, jak dítěti jejich plnění jde. Na výuku jazyků používáme celá rodina Duolingo.
Peti, děkujeme za zajímavý rozhovor plný další inspiraci ohledně vzdělávání dětí v 21. století. Držíme palce, ať jste doma nadále tak spokojení a těšíme se na vaše pracovní listy bod.linky. Sami jsme sepsali Velký seznam webů, aplikací nejen pro domácí vzdělávací na 1. stupni. Třeba někdo ze čtenářů využije.
Láká vás domácí vzdělávání a zaujal článek? Pak budeme rádi, pokud jej budete sdílet s podobně nadšenými rodinami. Děkujeme!
