Rozhovor s “waldorfskou mámou” Míšou Veselou nejenom o waldorfském přístupu k životu

Poslední roky se v ČR rozmohl boom tzv. montessori pedagogiky. Ale není to jediný alternativní vzdělávací směr a přístup k životu, rodičovství. Možná už jste slyšeli i o waldorfské pedagogice. A právě o ní bude řeč v dnešním rozhovoru, kam jsme si pozvali maminku dvou malých holčiček. Míša žije v zahraničí, takže má i srovnání, jak tam nahlíží na alternativní přístupy k dětem a životu celkově.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

• Na jakých základech staví waldorfský přístup k životu. A co jsou to často zmiňované nádechy a výdechy v denním rytmu.
• Jak to vypadá ve waldorfské školce a jak naopak na 1. stupni ZŠ.
• Povíme si o to, jak se k alternativnímu vzdělávání staví Britové a Španělové.
• Koho sledovat, pokud vás waldorf zajímá víc do hloubky.
• Které pomůcky a hračky si Míša chválí.

1) Míšo,tvůj IG profil mě zaujal na první dobrou. Montessori profilů na mě vyskakuje denně několik nových, ale profily s waldorfskou pedagogikou vůbec. Kdy ty jsi poprvé slyšela o waldorfu? Ještě před dětmi? Nebo to klasicky přišlo s tvými dvojčátky holčičkami?

K teorii waldorfské pedagogiky jsem se dostala už před dětmi, dokonce jsem si ji vytáhla jako otázku u maturity. Ale aktivně to přišlo až s dětmi. Když byly holky ještě malinké, tak jsem se trochu zajímala o montessori, protože to bylo všude. Rychle jsem ale zjistila, že to není nic pro nás, že to nebude naše cesta.

Poté se mi dostala do rukou knížka Jednoduché Rodičovství od Kim John Payne a měla jsem jasno. Spoustu věcí, které jsou v ní zmíněny, jsme doma už dělali. Pro mě to bylo spíš takové ujištění duše, že to takhle může být „správné“.

2) Když se tě tedy jako laik zeptám, jaký je vlastně rozdíl v montessori a waldorfském přístupu k dětem, co mi povíš?

Abych pravdu řekla, tak o montessori přístupu toho tolik nevím, jen nějaký ten základ. Pro ten předškolní věk, ve kterém jsou naše holky, to určitě je “pretend play” (hra na něco) a takové to kouzelné nadpřirozeno (obojí se vyskytuje ve waldorfské pedagogice). Nejlépe to v mých očích shrnula Kobi: Montessori pedagogika připraví děti na svět dospělých, Waldorfská pedagogika připraví děti na svět lidský.

Popravdě, nemám tohle srovnávání moc v oblibě. Je to jako srovnávat hrušky a jablka - něco mají společné, ale v něčem jsou oba přístupy zcela jiné.

3) Chápu, tak se tě zeptám jinak. Na jakých základech tedy stojí samotný waldorf přístup?

Ráda bych na úvod upozornila, že budu mluvit o přístupu nás rodičů k našim dětem, který je inspirován waldorfskou pedagogikou. Tedy ne o striktní waldorfské pedagogice a její aplikaci ve školním prostředí.

Jednou jsem četla, že waldorfský přístup doma se dá jednoduše popsat 3 slovy = rytmus, spojení, představivost (fantazie).

• Rytmus je věc, o kterém mluvím pokaždé, když se mě někdo na waldorf zeptá. Je všude kolem nás i v nás, ale bohužel s dnešní uspěchanou dobou se nám z denního života vytrácí. Děti jsou ale ještě takové neposkvrněné bytosti a pro ně je rytmus důležitý (a samozřejmě i pro nás). Děti mají rády, když vědí, co je čeká. Nemají ještě pojem o čase a rytmus, který se opakuje, se pro ně stane něčím předvídatelným, lépe se jim v tom našem světě orientuje. Denní rytmus by měl být založen na chvílích nádechů a výdechů. U dětí ty nádechy jsou kratší a jsou to chvíle, kdy je důležitá naše přítomnost a náš čas, který jim věnujeme. Může to být nějaká společná aktivita. Výdechy jsou potom delší, je to čas na hraní, kdy my rodiče do jejich světa nezasahujeme a máme třeba chvilku na to umýt nádobí.
• Spojením se myslí propojení s přírodou, a pak lidské spojení. To s přírodou není nic složitého, děti by jen měly trávit co nejvíce času venku, kde si mohou nerušeně hrát a objevovat svět kolem sebe. To lidské je o tom, že trávíme čas společně. A to nejen tím, že jsme někde spolu, ale že si opravdu nasloucháme a věnujeme ten čas lidem kolem sebe.
• Ta představivost (nebo fantazie) je asi to nejznámější v dnešní době ohledně waldorfu. Ta se dá podpořit právě hraním s open-ended hračkami (hračky, které nemají specifickou formu a dítě si za ní může představit cokoliv chce) a vyprávěním pohádek. To je jedna z mých oblíbených činností, jak u holek podporovat jejich fantazii a je to i možnost k nějakému spojení, tedy času stráveného společně a je to už i zakomponované do našeho rytmu.

4) Setkala ses taky někdy s názorem, že waldorfská (a samozřejmě i montessori) pedagogika je pro “slabší” (postižené) děti? Já to právě slyšela vícekrát a dost mě zaráží, kde se to ve společnosti bere?

Mnohokrát. Něco alternativního je podle mě vždy viděno jako něco, co není pro “ty normální”. S waldorfskou pedagogikou je ještě často spojován názor, že to není pro děti, které nejsou umělecky založené a pro děti více aktivní. Samozřejmě ani jedno není pravda.

5) Jak na tyto alternativní přístupy nahlíží v cizině? Ty jsi žila 8 let v Londýně, nyní na španělském venkově, tak asi máš srovnání. Jaký typ přístupu k dětem jsi tam viděla? Jsou tomu naklonění?

Možnosti nějakých alternativ jsou určitě častější ve Velké Británii, ale ve Španělsku je to docela bída. Home-schooling je tady dokonce nelegální. Alternativní možnosti jsou tady jen v soukromých školách a to je cenově přijatelnější ve srovnáním s Británií. Rodičovství a školství byl pro mě docela velký kulturní šok tady ve Španělsku. Děti jsou běžně od 4 měsíců v jeslích a ve 3 letech se už běžně začínají učit číst a psát.

Články ze života v zahraničí (i školské přístupy v těchto zemích)

6) Uff, tak to jsem popravdě nečekala. Tvůj partner je rovněž cizinec (Španěl). Dokázali jste  se vždy shodnout na přístupu výchovy k holčičkám? Nebo jsi měla volnou ruku? Či jsi mu právě až ty ukázala waldorfské principy?

Manžel se učí za pochodu a sám říká, že má ve mně 100% důvěru, co se týče výchovy holek. Ale to neznamená, že se na všem vždy shodneme. I pro něj je to hodně o přeučování se vzorců, které si každý neseme, ale nechceme je dál předávat. Je to hodně o komunikaci.

A to, že v naší rodině žijeme podle nějakého Waldorfu zjistil až loni při návštěvě waldorfské školky, kdy si připadal, že je u nás doma a všechno, co mu učitelka povídala vlastně už dávno znal, jen nevěděl, že to má nějaký název. Třeba zrovna téma školy bylo u nás ze začátku složité, on sám neviděl problém ve státní běžné škole. Teď ale sám říká, že jsme udělali jedno z nejlepších životních rozhodnutí, když jsme se kvůli této škole rozhodli přestěhovat o 600 km dál.

7) Vraťme se zpět k povídání o waldorfské pedagogice. Na soc. sítích kolikrát vidím, že jak u waldorfu, tak montessori hodně převládají dřevěné hračky, které rotují v poličkách. To je vše krásné, ale je to jen o tomto? Jak to vnímáš ty?

Tohle je jeden z důvodů, proč jsem si založila svůj IG Mámou po waldorfsku a kde sdílím náš život inspirovaný Waldorfem. Waldorf není o herně plné krásných dřevěných hraček tak, jak to vidíme na sociálních sítích. Ano, hračky ve waldorfských školkách jsou dřevěné a open-ended, ale většina z nich je ručně vyrobená nebo je to jen sbírka pokladů z přírody.

Samozřejmě není nic špatného na tom mít doma kostky, duhu nebo jiné věci od známých značek. My je doma taky máme. Waldorf je o jednoduchosti, propojení s přírodou, nekonzumnosti, oslavě života. Není to o hračkách. A hlavně méně je více a u dětí to platí 100%.

8) Ale přesto, kdybys měla vybrat nějakou pomůcku (dřevěnou hračku), co bys doporučila? Co se ti doma osvědčilo a holky rozvíjí?

Hedvábné nebo bavlněné šátky, těch u nás opravdu nikdy není dost. Holky je využívají každý den a já sama je používám na naše sezónní poličky a při vyprávění pohádek.

Ale určitě bych ještě doporučila nějaké dřevěné kostky, panenku, figurky zvířátek a lidí, voskovky a vodovky na malování.

9) Představ si, že jsem rodič (budoucího) prvního dítka, kam bys mě poslala pro další zdroje ohledně waldorfu? Okolo montessori existuje hromada knížek a kurzů, u waldorfu z hlavy vůbec nevím.

Je pravda, že u nás toho asi tolik ještě není. Knížka Jednoduché Rodičovství je skvělá do začátku. Není ani tolik o tom, co je waldorfská pedagogika, ale je to vlastně taková její nenásilná aplikace pro každého rodiče.

Pro ty, kteří mají zájem mít děti ve waldorfské škole, doporučuji na FB Korálky Waldorfské. A ti, co se chtějí vidět aplikaci waldorfu v rodinném životě, můžou sledovat třeba můj instagram.

10) Ty máš holčičky ještě malé, ale plánuješ třeba waldorfskou školu? Nebo jiné alternativní vzdělávání? A pokud ano, popsala bys, jak vypadá takový 1. stupeň na waldorfu?

Naše holky jsou ve waldorfské školce a budou pokračovat dál až po dokončení obdoby naší střední školy. Za to jsem strašně moc vděčná, že tuto možnost máme.

1. stupeň ZŠ je období, kdy se děti nachází podle Rudolfa Steinera (zakladatel waldorfské pedagogiky) ve sféře pocitů. Děti prožívají vše prostřednictvím svých emocí jako sympatie-antipatie. Skrze předměty ve škole se snaží v dětech vyvolat pocit “krásy”, a proto jsou všechny učební předměty prezentovány uměleckým a tvůrčím způsobem. V praxi to vypadá tak, že se děti učí všechno pomocí písničky, básničky, malování, ručních prací, ať už je to matematika, dějepis nebo jazyky.

11) To je hodně zajímavé s tím uměleckým přesahem. Zmiňovala jsi, že holčičky už jsou ve školce. Jak to tedy vypadá v takové waldorf školce?

Děti si hrají. Celý den mají prostor na to, aby si hrály. Což je v tomto období považováno za jednu z nejdůležitějších věcí. Samozřejmě mají svůj denní rytmus, který se skládá z těch nádechů a výdechů, které jsem zmiňovala.

• Po příchodu mají denní aktivitu, kterou společně vždy dělají jen v ten určitý den, potom je volná hra.
• Po hraní mají svačinu, kterou jim učitelka připravuje buď s nimi (příprava svačiny bývá i součástí té ranní aktivity), nebo sama, zatímco si děti hrají.
• Po svačině je opět čas na volnou hru a to jsou venku.
• Poté je čas na vyprávění si pohádek a oběd.
• A po obědě jsou ještě chvilku venku, než si pro ně přijdou rodiče.

Tady je krásně vidět ten princip nádechů a výdechů. Pokud bys ve školce byla přítomna jako moucha na zdi, určitě si všimneš toho, jaký tam panuje klid. Klidem teď nemyslím ticho, ale prostě poklidná atmosféra. Učitelka si většinou prozpěvuje, ve Waldorfu je snad na všechno písnička.

12) Závěrem by mě zajímalo, zda to bylo mateřství/waldorfský přístup k životu, co tě přivedlo k tvé práci při rodičovské? Pochlub se, čím se ve volných chvílích věnuješ.

Ono to vypadá a hodně lidí si myslí, že se živím výrobou hraček, ale není tomu tak. Občas něco na prodej vyrobím, ale většina je jen pro naše holky. Raději bych do budoucna sdílela návody, jak na výrobu jednoduchých hraček v domácích podmínkách. Tak uvidíme, jak se to ujme.

Jako svou nejdůležitější práci beru to, že jsem máma a manželka. Starat se o naši rodinu a o náš domov je to, co mě v životě nejvíc naplňuje. Konečně jsem se dostala do bodu, kdy se to nestydím říci nahlas.

Míšo, moc děkujeme za krásný a především hodně inspirativní rozhovor. Vidíme, že ohledně alternativního vzdělávání můžeme být v Česku ještě rádi za to, co máme. I když na rovinu je tu stále prostor na zlepšení. A těšíme se na tvé návody.

Pokud vás článek zaujal, sledujte Míšin Instagram @mamou_po_waldorfsku a nebojte se tento článek sdílet s vaším okolím. Děkujeme.

Dřevěné rozvíjející hračky