Přemýšleli jste někdy o životě v cizině? Navíc s vašimi dětmi? Prostě se sbalit, přestěhovat a začít nový život v cizí zemi? Ať už vás to láká, nebo o tom rádi čtete, pak se vám bude líbit dnešní článek, kde Jana Švec líčí rodinný příběh, kterak se školními dětmi stěhovali na nádherný ostrov Madeira, a jak jejich nový život (ne)dopadl.
| TAKARO poznámka: Maminka Jana se živí jako korektorka a copywriterka na volné noze, což jí umožňuje pracovat odkudkoliv. Zároveň nám dělala korekturu obou našich cestovatelských knížek Hravá cesta s lvíčkem Tuláčkem. |
A teď už si pojďte přečíst Janino vyprávění:
Přestěhovat se na Madeiru jsme se rozhodli v době, kdy jsme chtěli prodat dům v ČR. Bylo to takové ráz na ráz. V momentě, kdy jsme si uvědomili, že vlastně nechceme hned kupovat jinou nemovitost a že bychom toho mohli využít k cestování, bylo rozhodnuto. Děti půjdou do domácího vzdělávání. My už jsme z domova pracovali, takže nás nic nedrží.
Starší syn už v té době chodil do školy, kde se mu jako intelektově nadanému příliš nelíbilo, a mladšího to mělo čekat za rok. A jelikož i on patří mezi děti s intelektovým nadáním a navíc hodně citlivou dušičkou, bylo rozhodnuto.
| TAKARO poznámka: O tom, že domácí vzdělávání je skvělé řešení, jak skloubit školáka a dlouhodobé cestování, nám už na TAKARO vyprávěla maminka Dominika. Pokud vás naopak zajímají praktické informace, jak z vašeho dítěte „legálně udělat domškoláka“, přečtěte si tipy maminky dvou domškolaček Petry. |
Proč Madeira?
Madeira nebyla první volba. Naše kritéria byla: hory, příroda, moře, celoročně fajn počasí, dobrá a dostupná lékařská péče. Po měsících hledání, studování a rozhodování vyhrála Madeira, která nám už během této doby naprosto učarovala. A můžu s klidem v duši říct, že nezklamala.
Hledání ubytování
Jelikož jsme se nechtěli na dálku upisovat k dlouhodobé smlouvě, rozhodli jsme se, že si prvně najdeme ubytování na měsíc, například přes Airbnb, a až na místě začneme hledat něco dlouhodobějšího. Měli jsme ale štěstí a spousta lidí nám nabídla skvělé možnosti přímo na Facebooku. Navíc s platbou až na místě.
Vyhrál byt 4+1 v centru hlavního města Funchal. Cena byla tenkrát úplně luxusní – 800 € na měsíc. Bylo to totiž v době, kdy spousta majitelů bytů kvůli covidu nevěděla, jestli se turisti začnou vracet. A tak byli rádi, že svůj apartmán můžou udat aspoň takhle.
Nakonec jsme v tomto bytě zůstali necelé 4 měsíce. Byla jsem na Madeiře totiž s kluky (6 a 9 let) sama, manželův přílet se stále kvůli pracovním povinnostem odkládal, a já nechtěla o dlouhodobém ubytování rozhodovat bez něj. To se nakonec ukázalo jako chyba. Kdybych to totiž bývala udělala, mohli bychom na ostrově věčného jara zůstat o něco déle.
| TAKARO poznámka:Tipy, co vidět s dětmi na Madeiře, pro nás už dříve sepsala blogerka Lenka, která zároveň vlastní apartmán ve Funchalu. Ten pronajímá Čechům, kteří na tento ostrov přijíždí za dovolenou. Chystáte-li se taky na Madeiru, zkuste Lence napsat a domluvit se. |
Běžný život ve Funchalu a infrastruktura na ostrově
Funchal je krásné město se spoustou nádherných parků a hřišť, přístavem a asi třemi plážemi. Místní parky úplně milujeme. Jsou fakt krásné, plné nádherných květin a různých stromů. Spousta z nich obsahuje také dětská hřiště. Na většině najdete i veřejné toalety zdarma.
Úplně běžné tu je, že lidi chodí do parků cvičit a běhat, ať už s trenérem, nebo sami. A nikomu na tom nepřijde nic divného. Tady lidi obecně nic moc neřeší, každý, ať si žije podle svého, nosí oblečené, co se mu zlíbí, a češe se tak, jak uzná za vhodné. Tím ale nechci říct, že by se lidé nezajímali. Naopak. Můžete si být jistí, že jste tu v bezpečí. Nekrade se tu, nepřepadává, a když se vám zatoulá dítě, hledá ho s vámi celý park.
Autobusem se dostanete po celém městě úplně v pohodě. Téměř vše, co potřebujete, tu máte. Jen to spojení se zbytkem ostrova trochu pokulhává. Na východ to pořád ještě jde. Ale na západ a na sever už je to trochu komplikovanější. Navíc jízdní řády nejsou online a když jste sama se dvěma dětmi, nechce se vám úplně riskovat, že někde zůstanete viset. Říkám, že Madeira je rozdělená na Funchal, kde se soustředí všechen život, a zbytek ostrova.
Potraviny, nákupy a restaurace
Co se týká běžných potravin, musím říct, že jsem si je dost oblíbila. Bydleli jsme poblíž oblíbeného a poměrně levného supermarketu. Ze začátku jsem samozřejmě v obchodě trochu bloudila, protože všechny nápisy byly v portugalštině, ale časem si člověk zvykne. Hlavně, když už ví, co má kupovat, a s ostatním mu pomůže překladač v mobilu.
Cenově se tu potraviny pohybují v průměru stejně jako v ČR. Něco je levnější, něco dražší, něco stejné. Rozhodně jsou tu ale potraviny výrazně kvalitnější. A velice chutné.
Také v restauracích se můžete najíst za rozumnou cenu. Tedy pokud nevyhledáváte ta nejvíce turistická místa. Mezi místní speciality patří espada, čili tkaničnice tmavá. Já osobně na ryby moc nejsem, ale manžel si pochutnal. Mě mnohem víc zaujal předkrm v podobě bolo do caco – chléb plněný česnekovým máslem. A taky jsem na Madeiře ochutnala tu naprosto nejlepší sangiu. Mezi místní alkoholické speciality ale patří poncha.
A co se týká ostatních nákupů, jako je oblečení a boty (hlavně pro děti), nejčastěji jsme jezdili autobusem do Decathlonu. Ceny jsou srovnatelné s naším Decathlonem. Nemile mě ale překvapilo, že si při zkoušení obuvi musíte na nohu navléct mikrotenový sáček. Dostat pak z dítěte informaci, jestli ho bota dře, nebo ne, byl nadlidský výkon.
| TAKARO tip: Taky máte pocit, že všechny zážitky a cesty rychle zapomínáte? Pak doporučujeme si s dětmi uchovávat vzpomínky v originálním dětském cestovním pasu se samolepkami. Děti to zvládnou snadno samy a rychle, navíc pomocí samolepek, které děti milují. Alespoň ty naše. |
Proč jsme se nakonec vrátili do ČR?
Co se týká mě osobně, klidně bych tam zůstala. A doufám, že se mi podaří na krásnou Madeiru zase vrátit. Ale bylo toho víc, co nás přimělo k návratu do ČR.
Jednak se v té době změnil prezident Madeiry a byl silně pro-covidový, zaváděl šílené restrikce a nám se to přestalo líbit. Dalším důvodem bylo markantní zdražování bydlení. Stále více tam totiž začali jezdit a stěhovat se lidé z USA, Kanady a Británie. A podle nich se určovaly ceny nemovitostí a nájmů. Dorostly tak, že to pro nás už bylo neúnosné.
A v neposlední řadě tam naši kluci nebyli úplně šťastní. Chyběla jim čeština a neměli tak úplně pocit bezpečí. „Mami, co když se ti něco stane? Co bude s námi?“ Přesně tahle otázka jim vrtala hlavou celou dobu.
Navíc si kluci nemohli najít kamarády. Protože, ano, anglicky se tu domluvíte běžně. Tedy jako dospělý s dospělým. Děti moc anglicky neumí, mluví jen portugalsky a nemají důvod se snažit porozumět někomu, kdo portugalsky umí pár vět. Takže i když jsou kluci v angličtině docela suverénní, tam nepochodili. Kdybychom tam zůstali déle, třeba by se nám podařilo najít více anglicky mluvících. Teď tam docela obstojně funguje pár FB skupin, které by s tím mohly pomoct.
Za sebe ale můžu říct, že jsem se do Madeiry naprosto zamilovala a k návratu na ni by mě nikdo nemusel nijak složitě přemlouvat. A tak o ní a o cestování s dětmi i bez nich píšu na svém webu Dravá žena.
Líbil se vám článek? Inspiroval? Pokud ano, budeme rádi společně s Janou za jeho sdílení mezi podobné dobrodruhy. A pokud jste sami přesídlili s dětmi do ciziny, ozvěte se nám na info@takaro.cz. Rádi uveřejníme i váš příběh.
