Jako bezdětní jste rádi cestovali a ke své vášni vedete teď i děti? Jenže máte strach, že s nástupem dětí do školy to skončí. A co když nemusí? Už delší dobu sledujeme travel blogerku Dominiku z profilu MamaNikyVylety. Aktuálně v roce 2023 má tři děti a už třetím rokem se potulují na cestách. Přitom některé její děti už jsou školou povinné. Řešením je například domácí vzdělávání. A nejen o něm bude tento rozhovor.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Jak lze dlouhodobě cestovat i se školními dětmi.
- Co je to sebeřízené vzdělávání.
- Jak vám při domškoláctví může pomoci tzv. metodička.
- Tipy mámy Niky, kam s dětmi určitě vyrazit na dovolenou.
1) Domi, tak kde se zrovna nacházíte? Pokaždé, když se tě ptám, tak jsi někde jinde. Jak dlouho už takto cestujete?
Tak teď jsi nás zrovna zachytila v Tatrách. Už jsme tu třetí měsíc. Za týden ale vyrážíme do Prahy přednášet na cestovatelský festival a poté hned na 3 až 4 měsíce do Norska. Poslední dobou jsme na cestách pořád, už začínáme třetí rok.
Náš byt v Praze, kde jsme doteď bydleli, jsme dali do dlouhodobého pronájmu, takže se ani nemáme kam vracet. Na podzim a zimu 2022/23 jsme cestovali po Balkáně, hlavně Albánie. Předtím jsme bydleli rok na Tenerife.
2) Ty máš tři děti, z toho některé už školou povinné. Jak řešíte pravidelnou školní docházku?
Ano, je to tak. Nejstarší je domoškolačka, druhorozená bude školačka od tohoto září. Teď jsme řešili jen povinný předškolní rok.
Zatím jedeme s oběma víceméně sebeřízené vzdělávání, tzv. necháváme dost na nich, kam je táhne zrovna jejich pozornost, co je zajímá a na co mají vlohy.
| TAKARO poznámka: Pokud vás zajímá, co musíte splnit, abyste mohli své děti vzdělávat doma, přečtěte si rozhovor s maminkou Petrou z projektu bod.linky. |
3) Takže to byla touha po cestování s dětmi, co tě přivedla k domškole? Nebo už jsi o tomto směru vzdělávání uvažovala dříve?
Vždycky mě cestování bavilo, ale nebylo to tak, že bychom se s mužem dohodli, že budeme dlouhodobě cestovat a až pak jsme hledali cestu, jak se budou děti vzdělávat. Děti bychom vzdělávali doma, i kdybychom zůstali v Praze. Samozřejmě pokud by nechtěly za každou cenu do školy.
Mě už dlouho předtím, než jsem měla děti a než jsem vůbec potkala svého muže, zajímaly alternativy ke státnímu vzdělávání. Škola, jak ji známe, taková ta běžná, mně nikdy nedávala moc smysl. Přišlo mi, že tam člověk tráví moc času a nic moc se nenaučí nebo se učí věci, které nechce a nepotřebuje. Byla to pro mě ztráta času. Navíc mi vadilo, že tam je člověk v podřízené pozici vůči kantorům, šikana a mnoho dalších věcí.
Chtěla jsem pro své děti něco jiného. Chtěla jsem, aby měly možnost využít svůj potenciál a naučit se zodpovědnosti samy za sebe, a ne aby jim někdo pořád říkal, co mají dělat. Aby uměly říct svůj názor a stát si za ním, i před tzv. autoritami, a to se podle mě ve škole většinou neučí, tam se učí poslouchat.
Další věci, které se podle mě lépe naučí životem a ne ve škole, je spolupráce. Škola je založena spíše na soutěživosti a poměřování. Naštěstí manžel na to měl stejný názor, takže do domácího vzdělávání bychom šli tak jako tak.
| TAKARO poznámka: Tady s mámou Nikou musíme na 100 % souhlasit. A utvrdily nás v těchto myšlenkách i úžasné audioknihy Odemykání dětského potenciálu a Dítě na vlastní pohon (ta je zase o té zodpovědnosti předané dětem). K oběma knihám jsme sepsali naši recenzi. |
4) Zmiňoval jsi, že jedete sebeřízeně, že to necháváš na dětech. Nesetkala ses s názorem, že je necháváš růst jako dříví v lese a nebudou jednou zapadat mezi “běžnou” společnost?
Setkala jsem se s kdečím. Lidi se bojí toho, co neznají a na co nejsou zvyklí, takže někteří kritizují, někteří zesměšňují, někteří vůbec nechápou. :-) Ale je i hodně takových, co se opravdu upřímně zajímají a kladou otázky.
A ano, samozřejmě jsem se setkala s otázkami typu, jak se naučí počítat, jak se dostanou na VŠ, jestli se chtějí samy učit a nesedí jen doma a nekoukají na TV, apod. Ale to je jen tím, že lidé neznají pojem vnitřní a vnější motivace. Většina je zvyklá pouze na tu vnější.
A také nevěří sobě a nevěří svým dětem a jejich touze poznávat. Když v dětech ale tuto touhu neutlumíme tím, že je budeme pořád nutit učit se něco, co je nebaví nebo v čem nevidí význam, pak zjistíme, že děti se chtějí učit pořád a stále... Chtějí poznávat svět a život kolem sebe. A co se týče toho zapadání mezi „běžnou“ společnost, tak to je v pořádku. O to nám jde, aby nezapadly.
5) Rozumím tomu dobře, že holky mají řadu dní, kdy vlastně zdánlivě nedělají nic školního? Či jak si mám představit sebeřízené učení u vás?
Ono v konečném důsledku děláš denně něco školního. Když běhají venku, můžeš to nazvat tělocvikem. Když čtou čísla tramvají, může to být matematika. Když navštěvujeme jakékoliv památky v zahraničí, je to dějepis. Ukazujeme si země, kde cestujeme a něco si o nich povídáme – zeměpis. Běháme po lese, potkáme lišku a jdeme si o ní něco vygooglit – přírodopis a tak dále. Často se toho hodně naučím i já.
Člověk musí prostě reagovat na jejich zvídavost, dávat podněty a být více aktivní. Děti si pak takové věci lépe zapamatují, protože je to baví a neberou to jako „vopruz učení“.
Na cestách také potkáváme hromadu lidí. Vyzkouší si tak různé typy komunikace. Někdy dokonce bydlíme delší dobu s někým na jednom místě, takže socializace je úplně v pohodě. Jen musí člověk více aktivně vyhledávat. O to je to ale zajímavější.
Takže nemáme režim, že bychom se třeba denně od 9 učili matematiku a češtinu. Prostě to necháváme plynout.
| TAKARO poznámka: Podobný styl výuky nám popisovala i maminka Míša, která má dva velké domškoláky. Její zkušenost je navíc obohacená tím, že děti nastoupily do klasické (byť bilingvní) státní školy, ale nakonec po velkých problémech přešly na domškolu. Celý příběh si přečtěte v tomto rozhovoru. |
6) Jak to přijalo okolí, že jste si vybrali tuto cestu? Co manžel, musela jsi ho přesvědčit?
Okolí tak různě. Rodiče respektují a ptají se, i když si myslím, že hodně věcí je pro ně neuchopitelných. Vyrostli v tom, že škola je potřeba a bez ní to nejde. To je ale v pořádku, lidé se mění, společnost se mění.
Kamarádi různě – někteří nám fandí, pár kámošů se od nás dokonce inspirovalo a pro některé jsme blázni. :-) Musím ale taky podotknout, že máme víc a víc nových kamarádu, kteří to mají stejně jako my. Což cítím jako velmi důležité vytvořit si tu svojí bublinu, kde vám rozumí.
Manžela jsem nemusela vůbec přemlouvat. V tomto jsme byli od začátku zajedno. Má podobné zkušenosti i názor na školky a školy jako já.
7) A co okolí přímo na cestách/v zahraničí? Určitě jste potkali řadu rodin, ale i párů, kteří viděli váš model života. Případně místní mohou být zvědaví, proč děti nejsou ve škole. Je vlastně v cizině běžné jet takto domškoláctví (až unschooling)?
Moc běžné to není. Někde je to dokonce zakázané. Ale my se na cestách právě často potkáváme s rodinami, které jsou domoškolácké. Když totiž chceme pro děti kámoše, pak musíme, a chceme, takové rodiny vyhledávat, protože všechny ostatní děti jsou do čtyř ve škole.
Občas se nás někdo zeptá, jak to že nejsou děti ve škole, pak odpovídáme upřímně. Většina lidí je zvědavá, protože vůbec neví, že taková možnost existuje.
| TAKARO poznámka: O tom, že v Česku máme ještě skvělé „možnosti“ volby vzdělávání, jsme si pro změnu povídali s maminkou Míšou, která s rodinou žije ve Španělsku a vyznávají waldorfský přístup k životu. Právě ve Španělsku to zdaleka není tak svobodné, jak jsme si o západních zemích u nás často představovali. |
8) Při domškole je potřeba být registrovaní u nějaké kmenové školy v ČR, která spadá pod MŠMT. Bylo těžké ji najít? Měli jste nějaké kritéria pro její výběr?
Ani ne. Jelikož jsme se totiž zajímali o individuální vzdělávání už dříve, když byly děti ještě malé, měli jsme už v těchto kruzích pár známých. Přes ty jsme potom získali kontakt na metodičku. Ta nám po rozhovoru s námi a vyjasnění si představ našla super vstřícnou školu s portfoliovým přezkoušením, což bylo jedno z našich hlavních kritérií.
9) Když jste ale často na cestách, to vaše přezkoušení probíhá online? Lze to vůbec podle české legislativy?
Dvakrát za rok není problém se vrátit do ČR. Stejně se vracíme i kvůli sobě a rodině. Tento půl roku ale možná využijeme přezkoušení online, na kterém jsme se s metodičkou už na začátku domluvili.
Zkoušení máme portfoliové. To byla jedna z našich priorit. Takže děti prezentují své výkresy, fotky, výrobky a moc je to baví.
10)Prozradíš nám na závěr vaši oblíbenou rodinnou destinaci, kam se rádi vracíte? Doporučila bys ji i pro dovolenou?
Těch je hodně. Nám se líbí všude po světě. Na dovolenou, ale i dlouhodobější žití musím určitě doporučit Tenerife. Žili jsme tam rok a tento podzim se tam možná zase vrátíme. Napsali jsme také e-book určený hlavně pro rodiny s dětmi 74 výletů po Tenerife s dětmi, který je plný našich oblíbených výletů. Všechny jsme si osobně prošli a navštívili.
Další tipy na dovolenou s menšími dětmi
Domi, moc děkuji za inspirativní rozhovor, jak spojit cestování i se staršími školními dětmi. Ať se vám nadále daří a objevujete svět. Inspiraci na další cesty s dětmi najdete na Nikčině webu.
Pokud i vás bavil článek, inspiroval, sdílejte jej dál se svými známými. Nikdy nevíte, kdo by rád nadále cestoval, ale neví, jak řešit vzdělávání svých větších dětí. Děkujeme!
