Jste s dětmi na rodičovské a šijete si na ně oblečení? Napadlo vás někdy, že i tímto se dá (při)vydělat při dětem doma? Možná namítnete, že konkurence v této oblasti je veliká, že šít umí kdejaká maminka. Nemyslíme si to. Proto jsme pozvali do rozhovoru maminku dvou holčiček Zdeňku, která šije dětské oblečení pod značkou Máma v lese. A svůj projekt rozjela právě na rodičovské dovolené.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Že něco vystudovat, ale dělat pak ve zcela jiném oboru, je vlastně běžné.
- Čím se Máma v lese odlišuje, že uspěla v „šicí konkurenci“.
- Jak Zdeňka bojuje s technikáliemi a co by doporučila dalším maminkám na začátku podnikání.
- Jaké to je skloubit dvě hodně malé děti a vlastní hadnmade značku.
1) Zdeni, ty jsi měla k šití vztah odmala? Nebo ses jej učila až s nějakou potřebou, například příchodem dětí)?
Obecně k ručním pracím jsem měla vztah od mala. Babička mě naučila vyšívat. Mamka mě v šesti letech pustila ke šlapacímu šicímu stroji. A protože mi to nešlo, dala ho do zásuvky. A já si kupodivu neprošila žádný prst.
Pak jsem začala tančit. To bylo někdy ve čtrnácti, patnácti. Každý víkend jsem trávila někde na plese. Šaty byly tenkrát dost drahé a ani nebyl výběr, tak jsem si je začala šít. Vypracovala jsem se natolik, že jsem v letech 2009 až 2010 dělala i módní přehlídky společenských šatů. Jenže pak při práci jsem se tomu již nezvládala věnovat naplno.
2) Takže vystudovaná jsi…?
Jsem, ale nikoliv švadlenka. Mám bakaláře z estetiky a filozofie. Pak jsem se ale nemohla rozhodnout, jestli studovat dále filozofii nebo umění. Dopadlo to tak, že jsem studovala dva magisterské obory současně, migrovala jsem vlakem mezi dvěma městy - Ústí a Plzní - tam a zpátky. Oboje studium bylo totiž denní. Vůbec nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a to jsem ještě stále tančila.
Když to shrnu, nakonec jsem Mgr. (obor Teorie a filozofie komunikace na Západočeské univerzitě v Plzni) a MgA. (obor Kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem).
| TAKARO poznámka: Tak to je vtipné, rovněž mám dvě zcela odlišné paralelní vysoké školy a nakonec se věnuji zcela něčemu jinému. Myslím, že ale toto může být skvělou inspirací pro další maminky, že vždy lze v životě vše překopat a věnovat se zcela něčemu jinému. |
Další tipy k práci na rodičovské dovolené
3) Zajímavé, že jsi pak skončila u šití. Kdy tě tedy napadlo, že by ses šitím dětského oblečení mohla živit? (Při)vydělávat si při dětech a jednou se tak nevracet do práce? A proč zrovna název Máma v lese?
Napadlo mě to v létě 2020. Protože jsem šít uměla a měla jsem doma jak rovnosteh, tak overlock, a v rodině se nám narodily čtyři děti. Několik blízkých lidí mě přesvědčilo a dodalo mi odvahu. Chtěla jsem to dělat od začátku “profesionálně” - ihned jsem si založila živnost, začala řešit logo, nechala vytisknout štítky.
A proč Máma v lese? S názvem jsem si nevěděla rady, chtěla jsem něco obecného. Pak se mě kamarádka zeptala: Čím jsi výjimečná? A sama odpověděla: „No přece tím, že jsi máma a že jsi v lese.“ A tak to celé začalo…
4) Neměla jsi obavy, že dneska šije řada maminek? Když už ne pro další lidi, tak svým dětem doma. Že bude těžké se prosadit?
Měla. A ještě s tím dost zahýbal covid. Protože všichni šili roušky a najednou se přestali šicích strojů bát. Najednou začali šít úplně všichni. Mojí výhodou na začátku byly právě ty stroje - nemusela jsem investovat do vybavení, lepší stroje jsem si koupila až posléze.
A druhou výhodou bylo, že jsem peníze z šití nepotřebovala. Měla jsem finanční rezervu. Takže jsem na sebe nemusela tlačit. Prosadit se v handmade je značně obtížné. Cesta každého tvůrce je úplně jiná a každému funguje něco jiného.
| TAKARO poznámka: Ano, jít cestou tvůrce není nic snadného. A na TAKARO je rádi podporujeme. Máme řadu českých značek v sortimentu. Ale třeba také pořádáme iniciativy typu Měsíc férových cen. Tam se mimo jiné zapojila i Zdeňka se svou značkou Máma v lese. |
5) Prozradím, že tvá značka Máma v lese je krušnohorským regionálním produktem, vedeš FB skupinu, kde se věnuješ maminkám a tvoříš hodnotný obsah. Hádám, že tím se odlišuješ od ostatních maminek, které začnou šít doma při dětech. Je tu ještě něco?
Ano. A to bych řekla, že asi nikdo nedělá. Nevím o žádné mamince, která šije a zároveň píše a tvoří inspirativní, vzdělávací či jinak obohacující obsah. Psaní si myslím, že je mojí silnou stránkou, jako kurátorku mě to prakticky živilo. Jen to byly jiné texty.
Pak bych řekla, že mám oproti jiným švadlenkám ohromný rozsah co do materiálu a typu výrobků. Šiji především z přírodních materiálů - bavlněné úplety a teplákoviny, z merina, bambusu, mušelínu, ale i ze softshellu. Dítě obléknu od hlavy až k patě ať už jedete v zimě na hory nebo v létě k moři.
Zároveň přemýšlím ekologicky. Spotřebovávám téměř veškeré zbytky z mé tvorby. Nedávno jsem zveřejnila svou novou zero waste kolekci. Jedná se o mikiny a mikinošaty šité náročnou technikou crazy patchworku. Na jednom kousku strávím i 8 hodin. Kolekci mám téměř vyprodanou a moc se těším na další, jen je třeba na to mít více času…
Tato kolekce má i charitativní přesah – objevila jsem organizaci Sousedský klub, který vede Zuzka Vránová. Cílem této neziskovky je rozdávat jídlo z potravinových bank těm, kdo to potřebují nejvíce – seniorům a matkám samoživitelkám. Rozhodla jsem se tuto organizaci podpořit, a proto z každého prodaného kousku z mé zero waste kolekce daruji 100 Kč na aktivity této neziskovky.
| TAKARO poznámka: I nám je ekologie blízká. Prostě radši méně věcí, ale kvalitnějších. V oblečení stejně jako v hračkách. Pokud teprve dítě čekáte, pak si určitě přečtěte mini návod, jak zůstat eko i s novorozencem. |
6) Nedávno jsi rozjela svůj e-shop. Než si o něm popovídáme více, prozradíš čtenářům tvé začátky. Kde jsi prvně prodávala? Živé akce? Jen přes soc. sítě?
Začala jsem prodávat hlavně přes sociální sítě a první byla FB skupina. Instagram jsem vůbec neznala a strašně jsem se ho bála. A nakonec mě docela baví. Dále jsem si založila Fler. To je asi začátek většiny tvůrců.
Živé akce buď nebyly kvůli covidu, anebo jsem na ně nemohla s malinkatou jezdit. Letos poprvé se chystám zúčastnit několika prodejních akcích, přičemž si vybírám ty menší a regionální.
7) Dneska už máš nádherný e-shop. To je něco, co řadě začínajícím podnikavým maminkám leží v hlavě a dělá (někdy zbytečné) starosti. Co ty a technikálie? Jak je překonáváš?
Strašný, strašný, strašný. Nemyslím si, že bych byla úplně neschopná technikálie pochopit, ale už se to zkrátka ani nechci učit. Občas mám pocit, že se mi do té hlavy už nic dalšího nevejde. Já ti moc děkuji za pochvalu za e-shop, teď už jsem s ním celkem spokojená, ale byl to neskutečný boj a několikrát jsem to chtěla vzdát.
Kdyby byl e-shop něco, co vezmeš, zabalíš, hodíš do krabice na dně skříně, tak bych to udělala za poslední půl rok asi stokrát. Vůbec jsem netušila, jak moc je to náročné. A že na každou část je potřeba odborník. A nejhorší je, že když něčemu nerozumíte, tak neumíte ani správně zadat práci. Podle mě se to bez základní orientace v tom daném systému dělat nedá.
Takže co bych poradila? Nespěchat s e-shopem. Prodávat přes sociální sítě. Někde mít veřejně vystavené Obchodní podmínky a GDPR. Web to samozřejmě všechno zprofesionalizuje. Ale pro začátek podle mě není potřeba.
| TAKARO poznámka: Nedávno jsme sami (a to jsme e-shopaři mimo jiné) sdíleli, že e-shop na rodičovské dovolené nemusí být zrovna tím nejlepším (při)výdělkem. Ty samozřejmě spadáš do kategorie tvůrců, kde výhledově smysl má (i o tom píšeme v článku). |
8) A je něco, co bys právě poradila mamince, která přemýšlí, že by si začala přivydělávat už na rodičáku (ne nutně šitím)? Jak třeba začít? Co naopak nedělat?
Zkusit opravdu nejdříve ty sociální sítě. Ono je to totiž i šíleně rychlé. Natočíte reel, což já úplně neumím, ale jeden se mi povedl. Holky potřebovaly čepičky na podzim. A já tam měla zbytek merino úpletu. Tak jsem jim čepičky ušila. A byla jsem z nich úplně nadšená. A v tom nadšení jsem to natočila - zkouším si tu čepičku pro Mary a je mi také. Lidi vycítili to nadšení a zároveň jsem s tím přišla v pravý čas. Za týden, dva už by bylo pozdě. A merino čepičky jsou mým top produktem. Prostě díky sítím hned zjistíte, jestli jdete správným směrem či nikoliv.
Pak tedy, co si myslím, že je hodně důležité, obklopovat se podobně smýšlející lidmi. Lidmi, které mají podobné hodnoty, třeba také něco tvoří, i když třeba v jiném oboru.
Co nedělat. Nesázet na jednu kartu. Nekoukat na to, co druhému funguje - vám to fungovat nemusí. Neprodávat pod cenou.
| TAKARO poznámka: Souhlasím se vším, networkovat, nastavit si cenotvorbu. A že sítě jsou další možností práce z domova, skvěle ukazuje „social specialistka a influencerka“ Jitka alias Kartonová máma. I s ní jsme si povídali o její práci při dětech. |
9) Ještě na tebe prozradím, že e-shop vznikal v době, kdy jsi porodila druhou dcerku. Máš tedy dvě hodně malé holčičky. Jak zvládáš skloubit práci a péči o ně?
Blbě. Nejsem super woman. Takže bohužel někdy jsem nevrlá a podrážděná kvůli zdánlivým hloupostem. Mateřství je full time job a cokoliv navíc je prostě navíc. Důležité je vědět, proč to dělám. A já to vím. Dělám to nejen pro své děti, ale i pro další děti a jejich budoucnost. I když jsou to drobnosti a svět nezměním, mohu ovlivnit aspoň tu malou bublinku, která vzniká okolo mě.
Co bych ještě poradila delegovat a nebát se říci si o pomoc. Jak v podnikání, tak v péči o děti.
10) Umíš jako pracující maminka i relaxovat? Dáš nějaký tip?
Bojuji s tím. Ale vím, že je to potřeba. Osobně mi nejvíce pomáhá masáž. Ale vlastně to může být jakákoliv aktivita, kde se pro změnu někdo stará o tebe. Někdo půjde na masáž, někdo na pedikúru… někdo si nechá udělat umělé řasy…
Zdeni, děkujeme za krásný inspirativní rozhovor pro další maminky, které teprve svou seberealizaci hledají. Ať se skvěle šije pod značkou Máma v lese! A za skvělé fotky děkujeme profesionální fotografce Marietě Kostúrové (Příběhářky).
Pokud se vám rozhovor se Zdeňkou líbil, budeme rádi za jeho sdílení s dalšími maminkami na RD. Třeba to někoho motivuje do akce. Děkujeme!
