Ivka Sovadinová společně s manželem Vaškem jsou hodně akční rodiče. Mají kupu dětí a k tomu vlastní rodinnou značku hraček DomeCZECH. Protože řada maminek by se ráda i na rodičovské dovolené nějak realizovala, bonusem přispěla do rodinného rozpočtu, ale často netuší, jak to právě skloubit s malými dětmi, rozhodli jsme se Ivku malinko vyzpovídat.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Kolik přesně dětí mají Ivka s Vaškem Sovadinovi a jak je vzdělávají.
- Co je projekt Šikulík a čím vznikl.
- Kolik práce se dá stihnout s 9 dětmi v zádech a zda je k tomu třeba hlídání.
- Zda Ivka nějakou práci deleguje.
- Co maminka Ivka radí dalším maminkám, které chtějí pracovat už při rodičovské dovolené.
| TAKARO poznámka: Rozhodně rozhovorem nechceme, aby se maminky začaly porovnávat, nebo byly špatné z toho, že mají méně dětí a mají pocit, že toho nestíhají tolik. Nezapomeňme, že děti se rodí jako individuality s různými dary a talenty. A z dětí se stáváme my, dospěláci, kteří jsme opět osobnostmi a každý je jinak nastaven. Proto i každý z nás zvládne jiné úkoly za jiný čas. Základem je se tedy neporovnávat s druhými. Rozhovor slouží pro inspiraci. Stejně jako další rozhovory s pracujícími maminkami na našem webu. |
1) Ivko, ty jsi ilustrátorka projektu Šikulík (pracovní listy pro děti), spolu s Vaškem tvoříte nádherné dřevěné hračky pro děti pod značkou DomeCZECH, šiješ sukýnky, hojdavaky, houpačky, máš 9 dětí, z nichž nejmladší je miminko a nejstarší vzděláváš doma. Zapomněla jsem na něco?
Především se vnímám jako obyčejná máma, celé dny (a někdy i noci) trávím s dětmi. Myslím, že to vše, co děláme je primárně pro ně. Podnikání z toho tak nějak vyplynulo, všechny ty naše produkty od hraček, projektu domeCZECH až po Šikulíka vznikly a vznikají pro naše děti.
2) To je krásné. Nejraději bych se hned zeptala, kolik hodin má tvůj den, ale začněme popořádku. Plánovala jsi vždy pracovat i při dětech? Nebo se to tak nějak stalo?
Já nejsem moc plánovací tip. Když jsme se s Vaškem brali, bylo nám 20. Měli jsme především obrovskou odvahu a sen o velké rodině.
Současný kolotoč bych si ani nedokázala představit a rozhodně ne naplánovat. Je to celé jedno velké úžasné dobrodružství. I dnešní den měl tak minimálně 150 hodin. Tolik se toho událo. Někdy mám takový dojem, že žiji 10 životů s každým ze svých dětí, to vše prožívám a každý je prostě jedinečný originál… Ale přece jen, bylo to jako vždy, pouze těch 24 hodin. A velká část věcí (jako dvě pračky prádla, úklid, těsto na cukroví) se jednoduše přesouvá na zítřek. Náš Matěj by řekl: „Přesuň to na pozítří a máš dva dny volna.“
Takže vše se tak nějak u mě stalo. Projekty přišly plynule s dětmi.
3) Co za práci jsi vlastně dělala před dětmi?
Vyrůstala jsem jako nejstarší v rodině ze sedmi dětmi. Mí rodiče si ještě v době mého dospívání vzali další tři děti do pěstounské péče. Takže jsem už od dětství byla tak nějak zvyklá starat se o děti. Vedla jsem skautský oddíl, připravovala program, tábory.
Na VŠ jsem studovala učitelství a během toho dělala au-pair v rodině se dvěma malými holčičkami. V 17 jsem potkala Vaška, ve 20 jsme se vzali a než jsem dostudovala vysokou, už jsme měli tři děti.
Samozřejmě jsem dělala různé praxe v učitelství. S dětmi jsem poté chvilku vedla mateřské centrum. Ale dá se říct, že jsem vlastně už 16 let na té úžasné MATEŘSKÉ DOVOLENÉ, na kterou jsem nikdy neměla nárok ani ji nikdy nečerpala a reálně byla vlastně vždy v práci. Maminky o tom vědí své.
| TAKARO tip: I o pěstounství jsme si povídali na TAKARO s paní Evičkou. Koho zajímá tato možnost péče o děti, nechť se inspiruje. |
4) To je neuvěřitelné, co jsi už stihla! V roce 2017 jste s Vaškem odstartovali vše houpacími prkny a prázdninovým deníkem pro projekt Šikulík. To už jsi ale měla hned několik dětí. Kdy jsi pracovala?
V roce 2017 jsme měli 5 dětí. Přestěhovali jsme se na statek, kde byla a je fůra práce, ale zároveň tu je pro nás obrovský prostor a svoboda. Vašek zde našel místo pro dílnu a děti mohou vyběhnout na zahradu. Tudíž jsem měla více času i na kreslení.
Projekt Šikulík odstartoval prázdninovým deníkem, který jsem jednoduše nakreslila černým tenkým fixem (centropen) na obyčejný papír. Normálně v průběhu dne jako doplňovací deník pro své děti (během toho nakukovaly, co kreslím a říkaly, co by tam ještě chtěly: sluníčko, kočičku a taky mráčky a pejska). Vašek to pak naskenoval, převedl do PC a okamžitě se zvedla obrovská vlna zájemců.
Já vůbec nejsem technický tip. Prostě jen tak čmárám s dětmi. Projekt Šikulik mi úplně celý naprogramoval a nachystal Vašek. To je strašně moc hodin mravenčí práce u PC. Všechno to technické zázemí od generování faktur přes web a jeho nekonečné následné úpravy jsou jen a jen jeho práce. Já vlastně pouze nakreslím, vytvořím materiál a vložím ho na web. Několik let jsem celého Šikulíka kreslila na papír během dne, prostě to co se hodí dětem. Dnes kreslím na grafickém počítači a používám placený editor.
Pracovala jsem tedy přes den s dětmi. Hlídání nebylo. A ty technikálie obstaral ve výsledku Vašek.
| TAKARO tip: O rozjezdu grafického projektu pro děti, boji s technikáliemi nám už dříve povídala maminka Niky z Mamihele. Technikálie a samotná tvorba e-shopů je často boj. Z vlastní zkušenosti říkáme, že pokud nemáte vlastní produkty, tak rozjezd přeprodejního e-shopu s dětmi v zádech není zrovna nejlepší nápad. Nicméně jak Ivka, tak Niky vytváří vlastní značku a to je o něčem jiném. |
5) Postupně ti starší děti dorostly do školního věku. Ty je vyučuješ doma, že? Tedy vlastně až do noci nikdy nejsi sama. Jak to s prací stíháš teď? Změnilo se něco?
Aktuálně je to tak, že tři nejstarší děti už přešly z naší domácí školy na konzervatoř, gymnázium a druhý stupeň ZŠ. Ráno k nim vstává Vašek a spolu s nimi začíná den. Já vstávám později s menšími dětmi, hledáme ponožky, snídáme, zametáme drobečky a rozlité mléko, češeme culíčky, apod. V osm nám začíná domácí škola. Doma učím tři další. Ti tři nejmenší chodí taky do naší “školy”. Takže reálně mám dopoledne jen šest dětí.
Každý dělá své úkoly. Buď jim zadám něco ze sešitů, nebo vytisknu nějakou připravenou věc k tématu, které právě probíráme. Nejmenším taky něco vytisknu, namaluji či vyrobím něco zcela nového, co je právě zajímá. Potom si hrají vedle nás se stavebnicí Urbix a dalšími hračkami.
V 10 máme svačinu, pak jdeme ven, nebo děláme nějaké kreativní věci, či hudební. Ve středu chodíme do lesa, kde se učíme v přírodě a o přírodě. V pátek máme komunitní školu. Tam připravuji program na téma lidové tradice během roku pro více dětí, ale vaří, pečou a hlídají i další maminky.
Po obědě mají děti různé kroužky, vozí je Vašek, některé zůstávají doma. Běžné domácí práce máme částečně rozdělené na služby a ostatní v rámci možností děláme spolu. Děti hodně pomáhají. Už od nejmenšího věku je vedeme k tomu, že práce je součástí běžného života a v našem týmu by to ani jinak nemohlo fungovat. Jedna máma prostě nemůže zvládnout tolik věcí, a tak se zapojuje celá skupina a ze společné práce je taky společná radost.
Kluci i holky rády chodí i k Vaškovi do dílny, prostě takový domácí tým. Občas nám dají i nějaký podnět, co vytvořit, jsou naší velkou inspirací a zároveň hnacím motorem. Řadu věcí u toho zvládneme probrat, nejen otázky na svět, ale i rodinu, hodnoty. Doma i v dílně je ideální prostor k seberealizaci a týmové práci.
| TAKARO poznámka: Na blogu máme další články o domácím vzdělávání. Maminka Dominika popisuje, jak domškoláctví propojili s dlouhodobým cestováním. Maminka Peťa nás zase seznámí s formalitami z hlediska české legislativy a jak to mají oni doma. Nakonec maminka Míša nám popíše příběh, kterak z běžných státních škol přes lesní a montessori zakotvili u domškoláctví. A proč. |
6) Proměňuje se tvá práce s tím, jak děti rostou? Například zmiňované pracovní listy na Šikulíku. Že ses třeba zaměřila více na výukové věci, které můžeš hned využít doma?
Samozřejmě.Vzhledem k tomu, že dřevěné hračky, stavebnice i Šikulíka dělám pro své děti, vše se mění podle toho co aktuálně řeší, v jakém jsou senzitivním období. Dělám přesně to, co potřebují.
Kluci chtěli dřevěné hrady, Vašek jim vyrobil stavebnici Urbix, pak k tomu přibyly ohrady pro koníky, které milují naše holčičky. Posledně dělal novinku kolotoč roku pro naši Markétku i domeček pro Barunku. Závěsnou kolébku Kuklee už jsem šila pro Klárku a 13 let ji vylepšovala s dalšími dětmi, než šla do prodeje.
Kdykoliv vidím, že by se dětem mohlo hodit něco nového jak procvičovat češtinu, matiku, vyrobím to svým dětem, a pak nabídnu dál. Každý je v něčem jiném napřed, jsou věci a témata, která zajímají víc a do hloubky. A pak zase předměty, kde spolu hledáme cesty jak se tu násobilku, vyjmenovaná slova či cokoliv jiného naučit hravou formou, protože to nejde hned. Mě to nesmírně baví vytvářet stále něco nového, objevovat svět spolu s dětmi, protože pokaždé je tak nějak jiný.
7) Plánuješ? Tj. děláš si denní, týdenní, měsíční či jiné přehledy úkolů, co bys ráda udělala? Nebo to necháváš na tom, jak to s dětmi vyplyne?
Mám takovou určitou kostru sestavenou dle RVP pro jednotlivé ročníky. Vím, co by děti měly znát, co tzv. musíme projít. Na to mám plán. Potom mám sestavených asi 50 témat během roku na jednotlivé týdny, pro které vytvářím plány her.
Snažím se dodržovat časový harmonogram dne, ale musím přiznat, že stoprocentně jsme ho asi nikdy nesplnili. Vždycky se vyskytne asi 1000 jiných věcí, které jsou potřeba dělat akutně, jinak: co řešit navíc, u čeho se pozastavit, a pak spoustu takových těch běžných drobností. Život se nedá naplánovat, je jako bonboniéra dopředu. Nikdy nevím, co zítra ochutnám.
| TAKARO tip: Hledáte-li taky pro své nejenom domškoláky (ale i malošky) pracovní listy, tak řadu najdete na portále Šikulík. A další přímo na TAKARO. Ke stažení zdarma tady. A ty zábavně-naučné s profi grafikou potom na tomto odkazu. |
8) Tvá práce kromě rutinních věcí je hodně i o kreativitě. Ta ale často přichází spontánně. Jak řešíš zaznamenávání myšlenek? Píšeš si je někam v průběhu dne? Do mobilu? Nebo hned odbíháš k PC?
Píšu si je na papír a do kroniky. Rodinnou kroniku píšu už od svatby. Ta je taky hodně o kreativitě a je to můj poznámkový blok, nápadník, zážitkovník, fotokniha, společné vzpomínání…
Když sednu k PC nebo vezmu do ruky mobil, děti mají nějaký zvláštní smysl hned mi stát za zády a chtít něco vytisknout, pustit, apod. U toho se fakt moc pracovat nedá.
9) Neplánovala jsi nikdy část tvé práce delegovat na někoho jiného? Být tak jen s dětmi a dozorovat, že se úkoly plní v požadované kvalitě? Pokud ano, máš tipy, co si vše u delegování ohlídat?
Několikrát jsem o tom uvažovala, ale myslím tím spíš domácí práce. Dvakrát tu za námi přišla na hodinku slečna na hlídání. Reálně bych potřebovala zaměstnat chůvu, učitelku, alespoň dvě uklízečky, pradlenu a kuchařku. Největší obtíž je však v tom, že sama nemám ve všem takový řád a systém, abych to byla schopná předat. Takže mými největšími pomocnicemi a kamarádkami na plný úvazek se stala trouba, sporák, pračka, myčka, sušička a pak samozřejmě děti.
Co se týká podnikání, s šitím mi pomáhá dcera Klárka a kamarádka Anička. Klárka občas něco i nakreslí či vytvoří do Šikulíka. Ale jak už jsem psala, nakonec má tu největší práci Vašek.
10) Zbývá ti čas na tvé osobní volno? A tím myslím zcela bez dětí a nějaké práce - například na četbu, filmy, sport anebo i to vzdělávání?
Osobní volno? Já to vnímám tak, že ho mám vlastně pořád. Můžu si ten den naplánovat úplně, jak chci. Čas bez dětí mi dává Vašek tím, že si je bere každý den odpoledne buď do kroužků, nebo ven. V té době buď kreslím, nebo něco tvořím. Máme doma místnost, které se říká zašívárna. Když potřebuji chvíli klidu, prostě se tam zašiji a šiji na stroji. To mě taky moc baví.
Kromě toho mám ráda sporty v přírodě, tam chodím se proběhnout a načerpat energii. Každé úterý chodím na orientační běh.
| TAKARO tip: Pokud jste taky větší rodina a milujete pohyb, doporučujeme sáhnout po české jedinečné pohybové deskovce s příznačným názvem Pohybovka. Navržená ve spolupráci s fyzioterapeuty. |
11) Co bys doporučila mamince malých dětí, která zvažuje se začít jakkoliv pracovně realizovat při dětech? Máš pro ni nějaké tipy?
Myslím, že každá maminka by měla být primárně s dětmi a ne od nich utíkat! Proto doporučuji především práci z domova. Pokud je to možné, rozhodně začněte, co nejdříve. Myslím, že je dobré chviličku vypnout, abych se pak mohla naplno věnovat dětem.
Já jsem měla to štěstí, že jsem s dětmi i studovala, takže jsem to tak měla už od začátku a ty chvilky, kdy se člověk dostane mimo, mohou posílit ty společné chvíle.
Ivko, děkuji za rozhovor.Protože sama při dětech pracuji, mohla bych se tě vyptávat do nekonečna, ale nechme si další otázky na někdy příště. Třeba samy čtenářky přijdou s dotazy, co by je ještě zajímalo, a my vydáme pokračování. Přeji, ať se tobě i Vaškovi i nadále daří.
Pokud vás tento rozhovor inspiroval, prosím, sdílejte jej s dalšími maminkami. Věříme, že se tak stane motivací, že s dětmi lze všechno, co si usmyslíme. Děkujeme!
